Jsou lidé, kteří netouží po osudové lásce ani po velkých gestech. Stačil by jim klid, bezpečí a pocit, že o svém životě mohou rozhodovat sami. Jenže některé příběhy vznikají právě tam, kde se obyčejnost stává nedosažitelným luxusem a kde city nejsou útočištěm, ale slabinou. Vyprávějí o vztazích, které se nerodí z jistoty, ale z prázdných míst, ticha a nevyřčených obav.
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Série:
Díl:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Jessa Hastings
Martin Stehlík
nakladatelství Mystery Press
Svět podle Magnolie
2.
Lucie Fafková
584
černobílý
brožovaná
prosinec 2025
978-80-7588-994-2
první
Zdroj: Mystery Press
Touha po normálnosti v nenormálním světě
Když tě ztrácím je druhým dílem románu S tebou i bez tebe, tentokrát se však soustředí na jiné postavy a jiný typ vztahu. Vypráví příběh Daisy Haitesové, dívky, která by si přála obyčejný život. Netouží po velké lásce, bohatství ani dramatických zvratech, ale po klidu a svobodě. Po smrti rodičů se však její oporou a zároveň trochu vězením stává starší bratr Julian, jeden z nejmocnějších mužů londýnského podsvětí. Daisy vyrůstá obklopená luxusem a ochranou, ale také neustálým dohledem a vědomím, že její život není jen její.
Do tohoto pečlivě kontrolovaného světa vstupuje Christian Hemmes, charismatický, uzavřený a emočně nedostupný muž, který si s sebou nese city, jež nikdy neměly vzniknout. Daisy se do něj zamiluje v momentě, kdy je to nejméně vhodné. Christianovy emoce totiž míří jinam, k Magnolii Parksové, přítelkyni jeho nejlepšího kamaráda. Tato nevyřešená láska zásadně ovlivňuje jeho schopnost navazovat nové vztahy a Daisy se tak ocitá v pozici někoho, kdo miluje víc, než je bezpečné.
„Celý vesmír se rozzářil. Planety se vychýlily ze svých oběžných drah, ptáci jsou básníky a všechny písně napsané před a po tomto okamžiku opěvují právě tuto chvíli; jak a kde stojíme, jak mám hlavu opřenou o jeho hruď a poslouchám tlukot jeho srdce, jak jeho ruka objímá skoro celý můj pas. Nádherná prázdnota, nejintimnější moment mého života, jenž byl vždy přeplněn intimitou, a přesto si myslím, že nic nepřebije jeho bradu položenou na mé hlavě.“
Situaci navíc komplikuje návrat Romea, lásky z Daisina dětství, která nikdy úplně nevyhasla. Minulost se znovu hlásí o slovo a vytváří napětí mezi tím, kým Daisy byla, kým by chtěla být a kým se postupně stává. Emoce se zamotávají, vztahy se komplikují a hranice mezi loajalitou, láskou a strachem se začínají stírat.
Výraznou roli v příběhu hraje také Julian, a to nejen jako ochranitelský bratr, ale také jako připomínka světa, z něhož nelze jednoduše odejít. Jeho přítomnost dává neustále najevo, že každé rozhodnutí má svou cenu a že některé chyby se v tomto světě neodpouštějí. Kniha tak není jen romantickým dramatem, ale také příběhem o ztrátě kontroly nad vlastním životem a o tom, co všechno může člověk obětovat.
Zdroj: Mystery Press
Sympatičtější postavy v komplikovaném světě
Jedním z hlavních důvodů, proč Když tě ztrácím působí silněji než první díl série, jsou samotné postavy. Daisy je výrazně sympatičtější protagonistkou než byla Magnolie v předchozím díle. Její vnitřní rozpolcenost, touha po normálnosti a snaha vymanit se z role „chráněné sestry“ působí lidsky a uvěřitelně. Daisy dělá chyby, ale její motivace jsou čitelné a snadno pochopitelné.
Christian je postavou, která zaujme především svou emoční uzavřeností. Je zřejmé, že jeho city k Magnolii jsou hluboké a nevyřešené, a právě tato skutečnost zásadně ovlivňuje jeho vztah k Daisy. Christian si své pocity uvědomuje, ale nedokáže s nimi naložit způsobem, který by neubližoval jemu ani ostatním. Jeho nedostupnost nepůsobí jako póza, ale jako důsledek dlouhodobého vnitřního konfliktu.
Napětí mezi tím, co cítíme, a tím, co si dovolíme
Romantická linka Daisy a Christiana je plná napětí, nejistoty a nevyřčených emocí, ale působí vyváženěji než vztah v prvním díle série. Není tolik postavená na otevřených konfliktech a vědomé snaze druhému ublížit, jako spíš na mlčení, domněnkách a strachu říct věci nahlas. Postavy si své city často nechávají pro sebe, skrývají je za zdánlivý klid nebo nezúčastněnost a místo otevřeného rozhovoru volí ústup, vyčkávání a ticho.
Právě tato nekomunikace se ale stává největší slabinou příběhu. Mnoho situací by se dalo vyřešit obyčejným, upřímným rozhovorem, ke kterému však opakovaně nedojde, ať už ze strachu z odmítnutí, loajality k jiným lidem, nebo neschopnosti pojmenovat vlastní pocity. Tento způsob budování napětí je zpočátku funkční, postupně však může působit frustrujícím dojmem. Zároveň ale odpovídá chování postav, které nejsou připravené riskovat pravdu, pokud by mohla znamenat ztrátu toho mála, co zatím mají.
Na rozdíl od S tebou i bez tebe ale tato dynamika nepůsobí tak vyčerpávajícím dojmem. Čtenář má větší pochopení pro jednání postav a jejich chyby nejsou tolik frustrující, protože vycházejí z konkrétních okolností a minulých zranění.
„Cítím se, jako by moje srdce prošlo skartovačkou, byť bylo stále součástí mého těla, a já se dívám na tu pomačkanou věc, která skoro nebije, kde žila láska mého života, a nedokážu myslet na nic jiného, než že bych mu měla zavolat, protože on mě taky miluje, ale nemůžu to udělat, protože se to všechno strašně pokazilo. Já jsem se pokazila. Miluju ho tak moc, že mě to doslova rozpáralo, všechny švy, kterými jsem držela pohromadě, jsou potrhané, a to, co ze mě zbylo, je ošklivé a hrozné, asi proto, že to dobré ze sebe jsem dala jemu?“
Styl psaní zůstává velmi čtivý, emotivní a místy až návykový. Autorka pracuje s introspektivními pasážemi, krátkými, emočně silnými scénami a kontrastem mezi luxusním prostředím a vnitřní křehkostí postav. Atmosféra Londýna, podsvětí a neustálého tlaku okolí funguje velmi dobře a dodává příběhu zajímavý prvek. I v této knize se ale objevuje určitá rozvláčnost. Některé myšlenky a emoční stavy se opakují a tempo vyprávění místy zpomaluje víc, než by bylo nutné. Přesto působí čtenářský zážitek vyváženěji a méně únavně než u předchozí knihy.
Když tě ztrácím na mě působilo jako vyzrálejší a klidnější pokračování, které těží především ze sympatičtějších postav a srozumitelnějších emocí. Daisy i Christian dělají chyby, často jednají nelogicky a jejich problémy by se mnohdy daly vyřešit otevřenou komunikací, přesto jejich chování působí uvěřitelněji a méně frustrujícím dojmem než hlavní dvojice v prvním díle. Kniha má stále své slabiny, místy zbytečně natažené pasáže, opakování emočních motivů a konflikty založené na mlčení, zároveň se ale čte velmi dobře a dokáže čtenáře vtáhnout. Vztah Daisy a Christiana ve mně zůstal i po dočtení, ne jako velké drama, ale jako tiché napětí a neuzavřená otázka, ke které se myšlenky vracejí ještě dlouho poté. Právě proto, navzdory výhradám, budu další pokračování této série vyhlížet s upřímnou zvědavostí.
