Film SOS (v originále Send Help) je nejnovějším počinem režiséra Sama Raimiho. Pracuje s myšlenkou dvou lidí na opuštěném ostrově po havárii letadla. Vyhraje koexistence v divočině, nebo hierarchie z civilizovaného světa?
Silný osobní rukopis
Sam Raimi je známým režisérem, který vždy otiskne svůj vlastní rukopis do výsledného produktu. Ať už jde o Smrtelné zlo (The Evil Dead) nebo o trilogii Spider-Mana s Tobey Maguirem, jeho filmy mají co nabídnout a jsou nějakým způsobem zpracované dle autorovy vize. Lehký odklon od svobody zakusil ve snímku Doctor Strange in the Multiverse of Madness. Tam se sice jeho specifické kamerové záběry či větší brutalita promítly, avšak zasazení do klasické šablony Marvelu vyústilo v nemastnou neslanou podívanou.
SOS naopak dovoluje tyto bláznivé nápady maximalizovat a využít je dle libosti. Ať už jde o zajímavé paradoxy, drsnou surovost nebo jen o typické nestandardní snímání jednotlivých scén. Ve spojení se skvělými herci pak vytváří explozivní kombinaci, která buď plně zaujme, nebo naopak zcela odradí.
Zdroj: 20th Century Studios
Mnoho skvělých herců… tedy, jen dva
Kolik herců potřebuje k tomu, aby bylo přežívání na pustém ostrově zábavné, ale i děsivé? Správná odpověď není dva, ale Rachel McAdams a Dylan O'Brien. Linda Liddle je zaměstnankyní velké firmy. Pracuje na oddělení plánování a strategie a zastává velkou část výkonnosti práce. Nicméně její zevnějšek a chování je důsledkem toho, že je na ni pohlíženo shora. Nedostává žádný kredit za odvedenou práci a slíbené povýšení ji mine jen proto, že v kanceláři zapáchá a není sličnou modelkou pro oči nejvyššího šéfa. A právě tohoto sexistického šéfa si střihl Dylan O'Brien. Bradley sice oceňuje výkon a nasazení, které Linda má, ale jeho posedlost detaily a čistotou přinesou směrem k Lidně jen nenávist. Naopak z druhé strany jde o respekt, atraktivitu a touhu prokázat svoji hodnotu. Nicméně hierarchie jasně stanovuje, kdo je tady šéf a kdo je pouhý zaměstnanec.
Nevhodné chování vůči své podřízené se projevuje nejen na osobní úrovni, ale také v podobě veřejného ponižování. Vzájemná nevraživost tak vře od samého začátku, jen tedy s jednoznačnou převahou šéfa. Bod zlomu přichází na cestě do Bangkoku, při které přijde porucha letadla a následné zřícení do moře poblíž Thajska.
Štěstí, nebo spíš osud připravily pro Lindu a Bradleyho ostrov, na který se jako jediní přeživší vyplaví. Lindiny volnočasové aktivity, mezi které patří sledování reality show Survivor a život v přírodě, byly terčem kritiky. Naopak zajištěný Bradley si při svém odpočinku na golfu užíval maximálního komfortu moderní společnosti. Nyní se ocitají na pustém ostrově a jejich život stojí jen a pouze na znalostech o lovu, rozdělání ohně a postavení přístřešku. Role se tedy obrací a věčně arogantní a sebejistý machr ztrácí pevnou půdu pod nohama. Žádná moc, žádná práce, čistý boj o přežití. Naopak fanynka reality show na tento moment čekala celý svůj život.
Zdroj: 20th Century Studios
Boj o moc nebo přežití?
Obě postavy si příchodem na ostrov musí projít nemalou proměnou. Jedna vše ztratila a druhá vše získala. Vidina klidného života na opuštěném ostrově je díky soběstačnosti snem, který se Lindě začal plnit. Navíc je zde s pohledným šéfem, který sice chce být kdekoliv jinde než tady, ale to se může změnit. Zábavnou formou je tak divákovi podaná prvotní adaptace a nutnost zajistit si jídlo, vodu a místo na spaní. Nevraživost stále pokračuje a postavy pomalu budují svůj vztah na nutnosti spolupráce a koexistence. Důležitý moment přichází s objevením nože a jedovatých bobulí. Rozdílné vize o tom, kdy a jak se pokusit z ostrova dostat, zapříčiní několik pokusů o vzájemnou eliminaci. Ty jsou ve všech případech kreativní, surové a pro některé diváky určitě i odporné.
Zakončení remízou nebo kompromisem pak přináší několik vtipných scén, které podporují vývoj jednotlivých postav. Jak je ale zvykem, nic netrvá věčně a ráj už vůbec ne. Lhaní a sobeckost se provalí a je čas na absolutní utržení ze řetězu. Z lidí se stávají monstra bez hranic a průchod dostává další vlna nechutnosti. I přes to se zakončení stále drží relativně při zemi a na osobní rovině. Nikdy nešlo o nic víc než o konflikt mezi dvěma lidmi, kteří si prostě nerozumí a nedokážou si věřit.
Zdroj: 20th Century Studios
Kontroverzní pojetí
Podobně, jako tomu bylo u loňského snímku 28 let poté, se i zde kombinuje surovost a explicitní brutalita. Diváci se slabší povahou tak pravděpodobně film nedocení, či se jim dokonce zhnusí. Ano, jsou zde scény se zvracením, dloubáním očí, či dokonce propichování kančí hlavy kůlem za doprovodu vodopádů krve. Je tak dost možné, že SOS narazí stejně jako 28 let poté: Chrám z kostí, který nabízí podobnou podívanou, která nezaujme širokou veřejnost. V rukou Sama Raimiho se ale tyto scény částečně stávají komediálním prvkem, který svojí šíleností necílí na drama a reálnost.
Horových prvků se také pár najde. Ty těží hlavně z atmosférické hudby, která jednotlivé scény doprovází. Příjemným bonusem je pak krásně vypadající příroda ostrova. Z technické stránky tak jde o kvalitní film, který doručí jak zajímavou akci a napětí, tak poklidné objevování a sebepoznávání.
SOS potvrzuje, že Sam Raimi má svůj osobitý rukopis, který otiskne do každého projektu, na kterém pracuje. Herecké obsazení skvěle přechází z civilizovaného života do divočiny a rozvíjí své postavy zcela opačným směrem. Technické zpracování a Raimiho surovost pak dělají z filmu rychlou a stravitelnou podívanou, která buď nadchne, nebo zhnusí.
