Série Yakuza / Like a Dragon je dnes na vrcholu popularity. V domácím Japonsku si získala fanoušky již od svých počátků v roce 2005, o čemž svědčí i filmová adaptace od kultovního režiséra Takašiho Miikeho. Západní hráči ji však docenili až díky famóznímu prequelu Yakuza 0 (2015). Od té doby se s mafiány z fiktivní tokijské čtvrti Kamuročó setkáváme prakticky neustále. Kromě velkých dílů série vycházejí pravidelně také kratší spin-offy. Zároveň se vrací starší hry, a to v remakované podobě s podtitulem Kiwami.
Yakuza Kiwami a Kiwami 2 převedly dva nejstarší díly z PlayStationu 2 na moderní platformy velmi úspěšně. Kromě technického upgradu opravily i některé problémy v příběhu a jeho vyprávění. Yakuza Kiwami 3 & Dark Ties, remake prvního dílu série vytvořeného již pro PlayStation 3, se snaží o totéž. Jenže výsledky tentokrát nejsou tak přesvědčivé. Ostatně tomu odpovídají i poměrně rozpačité reakce části fanoušků. V následujícím textu se proto podíváme na to, v čem hra funguje dobře a kde naopak remake naráží na své limity.
Konec násilí
Pokud jde o příběh, jeden z hlavních trumfů celé série, považuji původní Yakuzu 3 za návrat do formy. Zatímco první díl byl, zvláště v remasterované verzi, ve své melodramatičnosti přímočaře efektní, dvojka ve snaze o působivost překročila všechny meze. Její zamotaný děj připomínal spíše jihoamerickou telenovelu než kriminální drama. Tvůrci v něm vršili spoustu laciných zvratů a porušili přitom skoro všechna pravidla, která kdysi britský spisovatel Ronald Knox formuloval jako doporučení pro kvalitní detektivku.
Trojka se naštěstí vrátila k uměřenosti a nabídla osobnější příběh. Hlavní hrdina Kazuma Kirjú se tentokrát snaží držet dál od násilí a energii věnuje vedení sirotčince na Okinawě, o který se stará spolu se svou adoptivní dcerou Harukou. Tuto základní dějovou linii tvůrci v Kiwami verzi zachovali prakticky beze změn, což je dobře. Zásadně však přepracovali velkou část vedlejších aktivit a misí – a tady už není vždy jisté, zda změny hře prospívají.
Jako úplnou novinku přidává remake krátký doplňkový příběh Dark Ties, v němž hráč ovládá jednoho z antagonistů hlavní linie, Jošitaku Mineho, a sleduje jeho vzestup v mafiánském podsvětí. Tento přídavek funguje jako samostatná minikampaň: má vlastní bojové mechaniky, oddělené save sloty i vlastní systém vedlejších aktivit. Je o něco delší než třeba Madžimův příběh v Kiwami 2, ale určitě nečekejte nic na způsob Like a Dragon Gaiden: The Man Who Erased His Name. V tomto příběhovém doplňku se nedozvíte nic, co by zásadně ovlivnilo porozumění ději Yakuzy 3. Vývojářům šlo spíše o to připravit si půdu do budoucna, neboť jedna původně zabitá postava tentokrát (zase) ožívá.
Holky a mašiny
Zaměřme se ale nejprve na samotný remake původní Yakuzy 3. Ta ve své době představovala znatelný technologický skok, ale při zpětném pohledu dnes působí poněkud neohrabaně. Její design je místy zastaralý a některé herní prvky neodpovídají moderním standardům. Možná právě proto v nové verzi zmizela řada vedlejších příběhových linií rozesetých do nepovinných misí. Tvůrci tvrdí, že chtěli odstranit mechaniky, které narušovaly tempo vyprávění, ale nelze se ubránit dojmu, že některé úkoly dnes mohly působit problematicky i kvůli svému přístupu k citlivým tématům, jako je rasismus či genderové stereotypy.
Jednou z nejrozporuplnějších částí původní hry byl poměrně dlouhý „mírový“ úvod na Okinawě, v němž Kirjú řešil každodenní problémy vybraných dětí ze sirotčince. Tyto pasáže lze snadno označit za fetch questy, zároveň však přinášely silné emocionální momenty a pomáhaly hráči navázat vztah s postavami. Kiwami verze celý úvod přepracovává tak, aby hráče dříve uváděl do děje, a zároveň původní questy nahrazuje množstvím nepovinných miniher, skrze něž si lze budovat vztah ke každému z osiřelých dětí. Můžete tak třeba řešit domácí úkoly, šít nebo třeba sázet zeleninu na záhonku. Jde o zásadní změnu původního konceptu, ale určitě ne takovou, která by si automaticky zasluhovala odsouzení.
Změnily se také doplňkové aktivity mimo sirotčinec. Například zcela zmizelo budování nočního klubu s hosteskami (takže bohužel nepotkáte hostesku s tváří legendární herečky z filmů pro dospělé, Jui Hatano). Místo toho můžete rozvíjet ženský motorkářský gang, který svými estetickými preferencemi docela připomíná Saints Row. Z hlediska narušování genderových stereotypů je to jistě zajímavější činnost, ale poněkud ruší náladu příběhu, v němž si chce Kirjú od násilí a kriminality odpočinout.
Drak přichází
Na druhou stranu remake výrazně těží z transferu do moderního Dragon Enginu, který známe z novějších dílů série. Kamuročó i Okinawa působí živěji, prostředí je detailnější a přechody mezi lokacemi jsou plynulejší než v původní verzi. Nejde sice o technickou špičku současné grafiky, ale rozdíl oproti verzi z PlayStationu 3 (i jejímu remasteru pro PS4) je patrný na první pohled. Výrazně lepší je také fyzika soubojů a interakce s prostředím.
Proměnou prošel i bojový systém. Originální Yakuza 3 hodně stavěla na blokování a uhýbání, což ze soubojů často dělalo spíše mechanickou záležitost, založenou na rytmu obranných pohybů. Kiwami 3 zavádí dva bojové styly. Jeden připomíná dynamický styl známý z předchozích Kiwami remaků, zatímco druhý čerpá inspiraci z tradičních bojových umění souostroví Rjúkjú, jehož největším ostrovem je právě Okinawa. Souboje jsou díky tomu svižnější, agresivnější a méně založené na čekání na správný moment k protiútoku. Ještě rychlejší tempo pak nabízí právě kampaň Dark Ties, protože Mine používá vlastní způsob boje založený na rychlých kombinacích a silných protiútocích.
Yakuza Kiwami 3 & Dark Ties je rozporuplný, ale přesto povedený remake. Hodně toho změnil a odstranil, což pravověrným fanouškům vůbec není po chuti. Vše, co vzal, ale nahradil novým obsahem a dosti neohrabanou původní hru předělal dle moderních standardů. Pokud jste původní Yakuzu 3 nikdy nehráli, může pro vás být tato verze nejpřístupnější cestou, jak poznat jednu z důležitých kapitol Kirjúova příběhu. Hráči, kteří už trojku dobře znají, však možná budou více prskat nad tím, co bylo v propadlišti digitálních dějin ztraceno, než jásat nad tím, co bylo přidáno.
