Listopad je měsícem notně pochmurným. Příroda usíná na dlouhé zimní měsíce, slaví se Dušičky a Halloween a pomalu, ale jistě, začíná sílit nervozita z blížících se Vánoc. A perfektním (nejen) vánočním dárkem jsou nejen deskové hry.
Občas bych si přála být opět dítětem. Toulat se s kamarády, objevovat všechny drobné zajímavosti světa, do setmění být doma na večeři, kterou nemusím vařit, a vyspat se v posteli, kterou nemusím povlékat.
Na farmě zavládl totální chaos a vaším úkolem je vše dát do pořádku. Zvířátka se rozutekla do všech koutů a jen na vás je, abyste je dostali zpět do správných výběhů. Chaos na farmě jde hrát jako klasickou deskovou hru, můžete ale využít i její druhou variantu, a tou je kooperativní režim.
Také byste se rádi stali šíleným vědcem a vytvářeli roztodivné příšerky? Já dlouhé roky vědcem byla, bohužel jsem se však k tvoření příšerek nedostala. Zřejmě to bude tím, že nejsem šílená.
Hraní s nejmenšími dětmi je velký oříšek. Ať chceme a snažíme se sebevíc, nedokáží ještě pojmout pravidla, která se nedají vysvětlit za několik vteřin v průběhu hraní.
Jedním z mých nejoblíbenějších mechanismů v deskových hrách je „já rozdělím, ty vybereš“ (z anglického „I split/cut, you choose“). Díky němu totiž hry poskytují velké množství interakce bez škození a zároveň dokáží pořádně potrápit mozkové závity.
Komplexní hry se spoustou komponent jsou sice skvělé, občas ale máte čas, prostor, náladu, nebo herní partu na něco rychlého, malého a zábavného. Těmto hrám se často říká fillery, a pro řadu lidí jde o pojem téměř pejorativní.
Zřejmě není moc fanoušků fantasy, kteří by neznali Brandona Sandersona, fenomenálního spisovatele, který zřejmě nikdy nespí. A podle množství knih, které neustále chrlí, ani nejí, nekoupe se a nechodí na procházky.
Mortal Kombat 1 je zajímavým počinem, neboť jsem dlouho neviděl, aby některá hra rozdělila svou komunitu jako právě tato. Nicméně dnešní článek se nezaměřuje na negativní ohlasy fanoušků, ale na možnou kolaboraci.
Umění je nesporně důležitou součástí lidského života. A ví to i tvůrci deskových her. Od aukční Modern Art od slovutného Reinera Knizii a bezmála dvacítky různých vydavatelství přes rodinné hry Museum: Pictura (v češtině od Blackfire) a Art Gallery (vydal Piatnik) až po nadmíru komplexní lacerdovku The Gallerist.
Ačkoliv mi hodně záleží na tom, aby moje hry byly vizuálně krásné, nejsem příliš umělecky založený člověk. Zkrátka plebejec. O klasickém umění toho moc nevím a mnohá oslavovaná díla se mi ani nelíbí.
Jak ukazuje obliba cottagecore, ultralight campingu či různých festivalů neopohanů, dnešní lidé tu a tam zakouší potřebu navrátit se k přírodě. Pokud jste však jeden z těch pohodlnějších jedinců, odmítáte treky i zdobení chaloupek a nechcete tančit v lese kolem zvířecí lebky (ne že by na tom bylo něco špatného), můžete se se svými pomyslnými druidskými kořeny spojit […]
