Život aneb Na konci stejně všichni umřou od autorky D. B. Peck je psychologický román vydaný nakladatelstvím Epocha. Už samotný název knihy naznačuje, že čtenáře čeká příběh, který se nebude bát zabývat těžkými tématy, jako jsou život, smrt a smíření se s nevyhnutelným koncem.
Kniha Bedny: Zabít sráče! od české autorky Rosany Zvelebilové vyšla v nakladatelství Igor Indruch a představuje opravdu netradiční čtenářský zážitek. Žánrově by se dala zařadit na pomezí černé komedie, drsného thrilleru a groteskního hororu, který se neštítí vulgarismů, násilí, ani krutých scén.
V srpnu letošního roku vydalo nakladatelství Paseka dětskou knihu Dorka, za níž stojí autoři oblíbených titulů Ještěrek a Naprosté šílenosti. Tentokrát vyprávějí příběh o hledání vlastní cesty a o tom, že se všichni nevejdeme do jedné šablony.
Tajná kočka je povídková kniha od nakladatelství Canc, která shromáždila osmnáct nejlepších povídek ze soutěže Cancík 2024. Kniha je obohacena dvanácti ilustracemi, které vznikly v rámci téže soutěže a dávají celému vydání zajímavý vizuální rozměr.
Kniha Jazyk draků od britské autorky S. F. Williamsonové vyšla v češtině v nakladatelství Host. Hned na první pohled zaujme krásnou obálkou a především propracovanou ořízkou, která knize dodává ten správný šmrnc.
Kniha Na neVěčné časy od nakladatelství Canc je, jak už opravdu krásná oboustranná obálka vytvořena Zuzanou Valkovou napovídá, rozdělena do dvou kategorií příběhů. Světlá a temná strana života.
My lidé jsme tvory nadmíru zajímavými. Naše kreativita a touha se neustále posouvat a zlepšovat nemá obdoby. Daní za to je bohužel naše sebestřednost. Člověk, pán tvorstva. Vrtošivý vládce planety Země, jehož kreativita se vyrovná jen jeho krutosti.
Román Mijamoto Musaši: Příběh psaný mečem lze brát jako jeden z důkazů, že je Japonsko stále tou zemí, k níž se na Západě váže vůbec nejsilnější kulturní fascinace. Snad i proto, že si musíme nějak vykompenzovat celá staletí, kdy bylo pro Evropany geograficky příliš vzdálené na navázání skutečných kontaktů a poté zase příliš izolované.
Jiří Zahradníček na sebe v oboru gamebooků již jednou upozornil. Jeho Havarrské kobky vzaly starý osvědčený koncept dungeon crawlu s minimem příběhu, ovšem s o to barvitějším prostředím a širší zásobou nepřátel k poražení i předmětů k lootování.
Na jednu stranu dnes máme trend gamebooků, které se snaží posouvat možnosti žánru a hledat nové cesty – ať už způsobem vyprávění příběhu (Druhá země), hloubkou mechanik (Metal Heroes), nebo možnostmi, které poskytují adaptace již existujících děl (Alenčina noční můra v Říši divů).
Letos v březnu to bylo devět let, co nás opustil Terry Pratchett (GNU), britský spisovatel fantasy známý především svým světem Zeměplochy. Jeho dílo si však žije svým vlastním životem a občas se dočkáme nějaké adaptace či jiného projektu.
Občas je docela škoda, že většina gamebooků vydávaných u nás patří do žánru fantasy. Nic proti Lone Wolfovi nebo Fighting Fantasy, ale nejrůznější díla sword and sorcery mají sklony postupně navzájem splývat.
