Próza je základní forma projevu, která není vázána verši ani rýmem. Používá se především v beletrii, ale také v běžném vyjadřování.
Romantasy scéna má novou hvězdu. Obloha ji zavolala domů přináší příběh o osudu, magii a lásce, která vzdoruje proroctví. Pokud milujete série jako Dvůr trnů a růží, Skleněný trůn nebo Čtvrté křídlo, zbystřete – tahle kniha je přesně ten typ čtení, co vás pohltí od první stránky a nepustí.
Do českých knihkupectví zamíří novinka Kavalíři od české autorky Kláry Klocové, která vychází 17. dubna u nakladatelství Yoli. Kniha slibuje odpočinkovou queer romantiku s nádechem baroka a čtenáře zavede na cestu napříč krajinami a vlastními emocemi.
Opravdu v poslední době zažívám až neuspokojitelnou touhu po žánru science-fiction a dystopii. Čím víc techniky, laserů, prakticky nesestrojitelných mašin – tím lépe. A tak los padl i na knihu tohoto žánru, jež kromě jiného slibovala také romantiku.
Do českých knihkupectví míří román Proti předpisům od autorky Lauren Asher, který vychází 8. dubna u nakladatelství Red. Kniha je druhým dílem série Dirty Air, jejíž první díl vyšel pod názvem Na plný plyn.
Když se mi do rukou dostalo pokračování od české autorky Zuzany Strachotové s názvem Devět nocí, věděla jsem, že budu muset přehodnotit priority. Už to nebyla klasická rutina práce – zábava – večerní čtení.
Řezničina se s vědecko-fantastickými romány skvěle doplňuje, obzvláště, když vám kromě techniky a nanobotických částí servírují i pořádnou apokalypsu. Pro přežití se musí bojovat všemi dostupnými prostředky a na tuhle jízdu je potřeba se znovu pevně připoutat (a raději předem i náležitě vyprázdnit, jinak za následky neručíme).
Science fiction se vyhýbám, jak jen můžu. Příběhy o vzdálené budoucnosti, létajících strojích, plazmatických zbraních či technických vymoženostech zachraňujících nebo ohrožujících svět jsou pro mě španělskou vesnicí.
Má záliba v hororu překvapivě stále trvá a nemohu se dočkat, až se mi tahle novinka dostane do rukou. Ač nemám ještě osobní zkušenost s tímto americkým autorem, jisté je, že si svými knihami už Nathan Ballingrud získal nemalé úspěchy.
Některé návraty nejsou jednoduché. Stačí znovu vkročit do města, kde člověk vyrůstal, a minulost se začne připomínat v lidech, místech a vzpomínkách, které jsme si mysleli, že už máme dávno za sebou.
Jako člověk, který si už krásy Šumavy párkrát zažil a vydal se i do jiných přírodních lokací v Česku, jež do omdlení nazýváme „dechberoucí“, mi nápad této knihy připadá skvělý.
Každý pořádný čtenář je schopný vyjmenovat alespoň pár autorů a autorek, kterým podlehl. Nejsou nutně navždy jeho oblíbenci, ale jeho čtenářská cesta jimi byla nějakým způsobem jistě ovlivněna.
Osud je hra, kterou ne vždy chápeme. Někdo mu nevěří, jiný věří, že každé rozhodnutí, které uděláme, může změnit směr našeho života. A právě o osudu vypráví kniha Vyšívané duše.
