Zlatá řeka – honba za titulem starosty

Sdílet
Sdílet
Sdílet

V nedávné novince jsem ronil slzy nad tím, jak nám ze zábavního průmyslu pomalu ubývají westernové hry, a najednou je to tenhle měsíc hned druhá, s níž jsem přišel do kontaktu. Zlatá řeka je další lehce přenosná karetní hra od vydavatele Loris Games a s nedávno námi recenzovanou Kavárnou příšer si je velmi podobná.

Zlatá řeka je westernová sázecí deskovka z období Zlaté horečky. Hráči kolem stolu se snaží vydražit ta nejlepší naleziště na stole a doufají, že jim štěstí bude nakloněno tak, aby vydělali spoustu peněz. Kdo nenasedne do vlaku včas, už jej nedožene.

Na poličku s Kavárnou příšer

Hru obdržíte v úplně stejné podobě jako její kolegyni Kavárnu příšer. Malá a snadno přenosná krabička, příjemná na omak. Tady však Loris Games zvolilo o něco čistější design a logo nasadili na syté žluté pozadí.
V případě potřeby lze snadno odepnout magnetem držená dvířka a osvěžit si paměť pomocí stručného popisu hry. Dovnitř se však dostanete pouze odejmutím nálepky. Po stranách jsou hezky založená pravidla a vysvětlivky v české i slovenské variantě.
Stejně jako Kavárna Příšer, i Zlatá horečka vsadila na kartičky čtvercového tvaru, dále se však tyto hry rozchází. Karty jsou mnohem rozmanitější a krom nespočtu žetonů valounů na vás čekají dvě kladkové kostky.
Pravidla jsou o něco složitější a jejich pochopení vám nějakou chvíli zabere. Hra pro dva navíc vypadá trochu jinak než hra pro tři. Stejně tak i hra pro čtyři mírně upravuje pravidla.

Na poličku s Kavárnou příšer

Nejdůležitějšími kartami budou karty nalezišť, z nichž každé spadá pod nějaké město. Měst je celkem pět: Klon Dajk, Kolt Mauntýn, Horní Dolní, Los Dolos a Cin City. Hra však obsahuje i naleziště, která nespadají pod žádná města. Řeč je o tzv. Dolech duchů a Ztracených dolech. Zatímco Důl duchů putuje mezi hráči, jakmile se někomu podaří jej vybrat, Ztracený důl si hráč přiřadí k jakémukoliv městu, v němž již naleziště vlastní.
Dále se dočkáte také karet starostů těchto měst, které připadnou do vašeho vlastnictví okamžitě, jakmile disponujete alespoň dvěma nalezišti z jednoho města. Také vám každý hráč, jenž vydraží naleziště ve městě s vaším starostou, musí zaplatit počet valounů odpovídající vašemu počtu nalezišť v daném městě.
Karet budov je dohromady pět a každá z nich ozvláštňuje průběh hry. Např. pošta vám pomůže ovlivnit číselnou hodnotu na kostkách. Banka je ryze investiční záležitost s téměř jistým výdělkem. To malé procento nejistoty, které nedělá zisk jednoznačným, závisí především na protihráčově prolhanosti. O tom tahle hra koneckonců je.
Nedílnou součástí jsou akční karty – karty, které mohou zvrátit průběh hry. Většinou jde o přehazování pořadí hráčů, vykrádání financí, vyměňování nalezišť nebo jejich odpalování. Když nikde jinde, tak právě tady se z jinak klidných lidí rodí bezpáteřní zrůdy.

Proč ne Duel

Hra nabízí upravenou verzi pro dva hráče, máte-li v domácnosti nedostatek potenciálních sázkařů. Na samém začátku z herního balíku odejmete třináct náhodných karet plus kartu Kořalky a Mustanga. Dobírací balíček umístíte do středu stolu a každému hráči – tak jako v ostatních verzích pravidel – připadne patnáct valounů.
Na začátku každého kola vedle sebe vyskládáte vždy o jednu kartu víc, než je hráčů, lícem nahoru. To jsou aktuální položky pro dražbu, mezi nimiž mohou být jak naleziště, tak akční karty či karty budov. Karty starostů se nechávají vždy stranou.
Náplň hry spočívá ve správném strategickém uvažování – jak s valouny naložit, kdy vsadit a kdy od toho dát naopak ruce pryč, ale také které naleziště se vyplatí a které by přineslo víc škody než užitku. Jakmile jeden z hráčů vyhraje sázky, vybírá si jednu z karet, druhou odhazuje a třetí nechává.
Hráč, který sázku prohrál, si buďto zbylou kartu převezme do svého vlastnictví, nebo sáhne po polovině z vítězovy vsazené částky. Poté už jen vítěz dražby hází kostkami pro určení zisků z nalezišť. Podaří-li se někomu hodit odpovídající číslo, jež má rovněž na barevné cedulce nějakého naleziště, získá z „banky“ počet valounů odpovídající počtu valounů na daném nalezišti.
A tohle tempo si bude hra držet až dokonce. Sem tam se zadaří, jindy se k vám štěstí obrátí zády a zboří vaše plány pro následující kolo. Ačkoliv se nabízí různé postupy, jeden protihráč je jeden protihráč, a proto na hracím stole nevznikají žádné zásadní zvraty a hra si neměnně drží svůj vývoj. Jako by člověk už ani neměl potřebu přemýšlet nad tím, co bude dělat, a jenom manipuluje s kartičkami. To je jeden z důvodů, proč mě verze pro dva neoslnila tolik jako Kavárna příšer.

Velká parta znamená velká zábava

Kdybych byl začal s hrou ve čtyřech, věci se mají úplně jinak. Ve hře už není jedna jediná konkurence a každý rozvíjí své vlastní plány, pročež pro vás ostatní představují různorodé hrozby. Vývoj hry je daleko zajímavější, protože se všichni vzájemně okrádají a nikdy nenechají toho nejúspěšnějšího v čele zbytečně dlouho.
Ve hře pro čtyři se neodkládají žádné karty, krom žolíka, nehrajete-li Pokerového experta. Čtyři hráči u stolu, to znamená pět odkrytých karet v jednom kole. Navíc částka, kterou vložil výherce, putuje dále hráčům po jeho pravici, kteří z ní vždy dostanou polovinu. Naproti tomu si ze zbylých karet vybírají nejprve ti po výhercově levici.

Když vám základní pravidla nestačí

Pro náročné hráče skýtá hra i třetí formu upravených pravidel zvanou Pokerový expert. Na každé z karet najdete krom názvu také číselné a barevné označení podle klasických karetních listů. Na své si zde přichází zmiňovaný žolík.
Vaším úkolem bude pochopitelně z nabytých nalezišť poskládat co nejsilnější pokerovou ruku. Takový hráč na konci hry získává k celkovému součtu bodů dalších deset. Jedná se o velmi jednoduchý zásah, jen co je pravda, ovšem dokáže dokonale zvrátit celkový průběh hry, a nejenže budete muset myslet na starosty, na ideální rozprostření nalezišť a valounů, ale také na správnou kombinaci. Dávejte si však pozor, abyste se kvůli těm deseti bodům nenechali příliš unést! V pravidlech jsou navíc uvedeny všechny pokerové ruce, tudíž dlouho tápat nebudete.

Díky a přijeďte zas

V závěru se pozastavme nad tím, že je Zlatá řeka hrou, jež do deskohraní navrací pojem westernu. Za to má jak tvůrce, tak vydavatel solidní plus. Hra tomuto žánru rozhodně nedělá ostudu, protože westernovou atmosféru, tvořenou nedůvěřivými protipohledy všech zúčastněných, doplňuje jednoduchým grafickým zpracováním herních karet. Jednotlivá města reprezentují ta nejtypičtější westernová prostředí – pláně, hory atp. – a akční karty připomínají klasické filmové zápletky.
Hru si za přijatelnou cenu zahrajete v rodinném kruhu nebo s kamarády, aniž by vám jedno sezení trvalo zbytečně dlouho. Nepochybíte, pustíte-li do podkresu nějakou tu klasiku od Morriconeho.
GP uvozovky

Zlatá řeka je praktickou cestovní karetkou obnovující povědomí o westernu. Různorodé karty nabídnou rozličné strategické postupy a obrázky naladí tu správnou atmosféru. Plný potenciál hry však využívají až teprve pravidla pro tři a více hráčů. Duel je v tomto směru příliš jednotvárný a nudný. Můžete sázet, můžete vydělávat, ale nezapomínejte, že veškerou moc nad vámi má náhoda. Otázkou tedy zůstává, chcete-li hru, v níž ve skutečnosti až tolik nezáleží na vaší prohnanosti, jako na prohnanosti kostky.

Klady

obnovuje povědomí o westernu
praktická, hezky zpracovaná krabice
příjemné grafické zpracování
zajímavé zpestření formou Pokerového experta

Zápory

hra pro dva není příliš zábavná
některé akční karty nedávají moc smysl
velká role náhody může být odstrašujícím prvkem
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn