Ještě před započetím recenze se sluší říci, že já osobně nejsem žádný velký fanoušek Avatara. Prakticky jsem neviděl ani jeden ze současně dostupných dvou filmů a je otázkou, zdali vůbec budu mít zájem se na některý z nich někdy v budoucnu podívat. Už jen z tohoto důvodu by bylo naivní po mně chtít nějaké přímé srovnání s filmovou sérií. Počítejte tedy spíše s tím, že na novinku Avatar: Frontiers of Pandora jsem nahlížel pragmaticky nezaujatě, jako na další hru od Ubisoftu, což ve výsledku a celkovém hodnocení může být velká výhoda, ale naopak i velký průšvih. Je totiž vysoká pravděpodobnost, že ne všichni se mnou budete v některých věcech souhlasit, a místo přímé srovnávačky z filmovou adaptací budu Avatar: Frontiers of Pandora primárně porovnávat s ostatními hrami s otevřeným světem, což je ale bohužel ten největší problém a kámen úrazu celé této hry. Jestli tedy milujete Avatara a celý svět okolo něj, bude pro vás číst tyto řádky asi velké utrpení, ale třeba se mýlím a nějaký fanoušek mi dá v některých věcech za pravdu. Pojďme tedy na to.
Pandora je nádherný svět plný vizuálních překvapení
Začnu ale na pozitivní vlně tím, co mi u herní adaptace doslova vyrazilo dech. To, kvůli čemu mám Ubisoft rád a co mě dokázalo přesvědčit například i v The Crew Motorfest, je jeho tvorba herních světů. Podle mého názoru je Avatar: Frontiers of Pandora co do vizuálu velkým překvapením, dost možná i tím největším v letošním roce, a pokud bych měl vybrat TOP 5 nejkrásnějších her roku 2023, umístil by se Avatar na ty nejvyšší příčky. Ať už jde o pralesy plné všelijakých rostlin, stromů, z nichž získáváte suroviny pro crafting, nebo nádherné výhledy ze skal, hra vás dokáže svou atmosférou a zvláště vizuální stránkou opravdu posadit na zadek. Věřte, že herní svět, i když není bůhvíjak obrovský, má co nabídnout. Pokud milujete prozkoumávání a rádi se kocháte, bude se vám Avatar: Frontiers of Pandora v tomto ohledu líbit. Ze začátku se sice může zdát, že lokace ve hře budou vesměs podobné, jelikož nějakých 30 % příběhové linie budete jen neustále přebíhat sem a tam na malém kousku mapy, ale později, jakmile budete mít k dispozici létajícího Ikrana, se vám odemkne velký herní svět, který v každém koutu nabídne zcela odlišné prostředí. Za tento aspekt si Ubisoft jednoznačně zaslouží pochvalu a vizuální stránka je nejsilnější částí celé této hry. Skvěle tomu sekunduje i poměrně vydařené audio, které rozhodně doporučuji vychutnat si s kvalitními sluchátky.
No, jenže…
Můžeme chválit Avatar: Frontiers of Pandora za skvělou vizuální stránku a obdivovat Ubisoft za skvěle odvedenou práci, ovšem vše není tak růžové, jak by se mohlo zdát, a byť je svět Pandory nádherný, nelze ani v nejmenší ignorovat tragickou technickou stránku. Na mém, troufnu si tvrdit, ještě dostačujícím hardwaru v podobě RTX 3060 a procesoru Ryzen 5 3600 běžel Avatar: Frontiers of Pandora pouze na přibližně 30 fps při Full HD rozlišení, mnohdy však snímkovací frekvence klesla i níže, což je ve výsledku ještě horší výsledek než například u Starfieldu. Pokud jste si nicméně mysleli, že snížením detailů se situace zlepšila, máte pravdu jen z poloviny. V případě středních detailů jsem se z průměru 30 fps dokázal dostat i na 40, ovšem jakmile jsem se dostal do nějaké náročnější scenérie s několika efekty, opět se titul dokázal se snímky dostat i pod 30 fps. Většinou tato situace nastala, když jsem se ocitl v lese, v němž byl například vodopád a další náročnější efekty. V případě nejnižších možných detailů už se dalo hovořit o docela smysluplné plynulosti, byť nevím, jestli by hra měla na grafice výkonnostní třídy RTX 3060 běžet takhle. Ano, i na nejnižší kvalitu vypadá prostředí nádherně, ale jde o princip. Já osobně bych se raději uvolil k trošku horšímu vizuálu s méně detaily a efekty, který by se výměnou propsal do lepší plynulosti. Takhle působí technická stránka Avatar: Frontiers of Pandora dosti podprůměrně a je otázkou, jak moc, a zdali vůbec, dokáže Ubisoft optimalizaci nějak vyladit.
Průměrná hratelnost s absolutně žádným nápadem
Kritizovat novou hru od Ubisoftu ale nepřestanu, protože je zde mnoho dalších problémů, které herní adaptace Avatara má. Víte, za ty roky už jsem si zvykl na to, že některé, a mohou to být dokonce i ty nejdražší, kousky se nijak nesnaží o revoluční nebo alespoň zábavnou hratelnost a ve výsledku nabídnou svým hráčům jenom průměrný zážitek. Ano, nemám tyto případy rád, ale jsem schopen některé věci odpustit, pokud daná hra exceluje v jiných aspektech. Nejhorší však je, když hrajete titul, který vás začne nudit, ba dokonce frustrovat. Proč toto zmiňuju? Protože to je bohužel případ i dnes recenzovaného Avatara. Velký problém u Avatar: Frontiers of Pandora představuje jen průměrná a neustále se opakující náplň misí, která je zvláště v první polovině strašným bolehlavem. Vaše mise totiž vypadají jako Dojdi tam a tam, vylez na to a to, promluv si s tím a tím, a celkově se z první poloviny hry stává jen takový walking simulator, který nijak nebaví, nijak vás nenaplňuje, a vlastně si po čase kladete otázku, zda vám stojí za to, se hrou vůbec ztrácet čas. Neustálé přebíhání z místa na místo, shánění různých věcí pro váš kmen či hledání surovin pro vylepšení vašeho vybavení vás bude bavit asi tak první dvě hodiny, načež zážitek nikterak nezlepší ani občasné souboje s vašimi nepřáteli, i když se v tomto případě jedná o tu zábavnější část. Pokud si potrpíte na prozkoumávání světa, milujete crafting a chcete si u hraní spíše odpočinout a moc u toho nepřemýšlet, je Avatar: Frontiers of Pandora přesně pro vás. Jestli ale máte rádi spíše akčnější, plynulé hry, kde se neustále něco děje a vše plynule odsýpá, můžete recenzi v tomto bodě klidně zavřít a poohlédnout se po něčem jiném. Nic takového vám tento titul nenabídne ani v pozdějších fázích, byť se dá říci, že v druhé polovině se celková hratelnost alespoň trochu rozjede. Nejedná se ale o žádnou otočku o 360 stupňů a ve hře nebylo skoro nic, co by mi nějakým způsobem utkvělo v paměti ve stylu „ano, toto se povedlo“. Celkově Avatar po stránce hratelnosti jen přešlapuje z místa na místo a bojí se jakýchkoliv mílových kroků vpřed. Alespoň tedy já jsem tento pocit za celou dobu testování měl.
Je zde však několik drobných aspektů, ve kterých Avatar: Frontiers of Pandora dá alespoň trošku zapomenout na průměrnost příběhové linky. Mezi mé oblíbené činnosti jednoznačně patřilo dobývání a sabotáž nepřátelských základen, jež můžete dobýt buď stealth postupem, nebo násilím za pomoci zbraně. Nepřímo se tím Avatar tak trochu inspiroval u série Far Cry, byť nějaké odlišnosti bychom tu našli. Nepřátelské outposty jsou umístěny zcela náhodně po mapě, přičemž zisk tohoto území pro vás představuje mnohé výhody. Pokud se vám podaří nějakou základnu úspěšně zničit, jednak si tím zvýšíte reputaci u vašeho kmene, který se vám odmění nějakou tou surovinou pro crafting či novou částí vaší zbroje, ale také se zde nachází několik bedniček, v nichž se ukrývají vzácné typy munice či tzv. Spare Parts (náhradní díly, které můžete využít pro crafting speciální munice nebo jako platidlo). Musím nicméně říci, že náhradních dílů není po mapě rozmístěno nějak extra hodně a je třeba si jejich využití dobře rozmyslet. Já si je například schovával pro nákup zbroje s o něco lepšími statistikami. Dalším obstojným aspektem je lov zvířat, z nichž je možné taktéž získat nějaký ten materiál pro crafting či suroviny pro vaření a jídlo, jež zde má funkci jakéhosi léčivého prostředku. Pomocí něho si doplňujete energii, která vám zase obnovuje vaše zdraví. Jednoduše řečeno, pokud nebudete mít k dispozici dostatek energie, nebudou se vám žádným způsobem obnovovat ani vaše životy. Jídlo však lze získat i z místních stromů či keřů. Do žádného lovu tak nejste nijak nuceni, a pokud jej nebudete chtít využívat, jednoduše nemusíte.
Po stránce hratelnosti bych se v krátkosti rozepsal ještě o soubojovém systému, který na rozdíl od zmíněného Far Cry působí spíše průměrným dojmem. Nepřátele je možné likvidovat vícero způsoby, a to buď stealth postupem, jehož implementaci já ale považuji za úplně zbytečnou, jelikož mě ve většině případů nepřátelé stejně odhalili, a to i když jsem se opravdu snažil se všemožně skrývat. Využít však můžete také luk nebo lidské střelné zbraně. Zatímco střelba z luku je zpracována dobře, u střelných zbraní se pozitivní pocit velice rychle změnil v ten negativní. Střílení na mě celkově působilo těžkopádně, dosti zvláštně, a měl jsem z něj chvílemi pocit, jako by snad Ubisoft v životě žádnou střílečku nedělal. Docela mě zarazil i fakt, že u padlých nepřátel mi hra nikdy nenabídla možnost si přivlastnit jejich zbraň, která by mohla být třeba o něco lepší, a bohužel jsem byl velmi dlouhou dobu odkázán jen na základní útočnou pušku bez možnosti jakéhokoliv vylepšení. Vývojáři se zjevně snažili do Avatar: Frontiers of Pandora umístit i nějaké ty survival prvky, ovšem nejsem si úplně jistý, zda je chytli za ten správný konec.
Tohle bych si pořídil možná až ve slevě
Avatar: Frontiers of Pandora není vyloženě katastrofou, a pokud mu dokážete mnohé průměrné věci odpustit, může vás i něčím zaujmout. Pokládám si ovšem otázku, jestli Ubisoft nemohl udělat přece jen něco víc a neupínat se jen na tu neustále recyklovanou hratelnost, která je vlastně ve většině jeho titulů stejná. Rozhodně můžeme Avatar: Frontiers of Pandora doporučit fanouškům filmové série, u nichž je dosti velká pravděpodobnost, že na titul budou nahlížet trochu jiným způsobem než já, který jej bral jen jako další hru s otevřeným světem. Bohužel, pro neznalce filmu a jeho světa se bude pravděpodobně jednat o nudný a nepříliš lákavý zážitek, protkaný pouze průměrnou hratelností, průměrnou zápletkou a průměrným obsahem, který vás v ničem moc nenadchne, snad jen kromě krásy zdejšího světa. Pokud byste si ale přece jenom chtěli svět Avatara nějak osahat, doporučuji počkat na nějakou slevu. Zčásti může Avatara zachránit možnost kooperace, takže ano, pokud by vás nebavilo objevování světa o samotě, můžete si na pomoc přizvat nějakého kamaráda a pokecat třeba o životě.
Avatar: Frontiers of Pandora se pravděpodobně velmi rychle ztratí v záplavě jiných, mnohem lepších her, které se alespoň budou snažit si hráče nějakým způsobem získat. Pokud vás po obsahové stránce nenadchnul například Starfield, který je mnohými hráči taktéž kritizován za pouze průměrný příběh, bude pro vás Avatar: Frontiers of Pandora dost možná ještě větší utrpení, což bylo i v mém případě. Hra mě nikterak nenadchla a je to přesně ten typ hry, který si zahraji jen jednou a již nikdy více. Šest bodů z deseti.
