Jsou příběhy, které voní po hlíně, dešti a starých hřbitovech. Příběhy, v nichž smrt není vzdáleným pojmem, ale každodenní přítomností, s níž se musí žít, nebo se jí vzepřít. Neklidný hrob je románem, který se noří hluboko do temných koutů lidské mysli, do bolesti ze ztráty a do nebezpečné touhy změnit to, co by mělo zůstat neměnné.
Autor:
Ilustrátor:
Vydavatel:
Žánr:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Kateřina Šardická
Štěpánka Coufalová
nakladatelství Host
fantasy
509
černobílý
pevná s ořízkou
listopad 2025
978-80-275-2681-9
9788027526819
první
Zdroj: nakladatelství Host
Příběh o tom, co nelze vzít zpět
Kateřina Šardická zasazuje svůj příběh do krajiny Skotské vysočiny konce 19. století a vytváří atmosférické, pomalé vyprávění, v němž se prolíná historický román, gotická temnota a otázky, na které neexistují správné odpovědi.
Píše se rok 1887 a Anselm Godwin studuje medicínu na univerzitě v Glasgow. Jeho dny se odehrávají mezi knihami, pitevními sály a operačními stoly, kde se mladí studenti učí chápat lidské tělo skrze krev, řezy a chladnou racionalitu. Lékařem se však Anselm nestal z vlastního rozhodnutí. Měl jím být jeho starší bratr Ezra, jehož smrt před rokem obrátila Anselmův život naruby.
Anselm před bolestí a vinou utekl co nejdál. Tajně převzal bratrovo místo, jeho studium i jeho budoucnost a snaží se přesvědčit sám sebe, že útěk je totéž co nový začátek. Když je však nucen vrátit se domů na sever, do drsné krajiny Skotské vysočiny, musí se znovu postavit nejen rodinnému zármutku, ale také vlastním démonům a otázkám, které si dosud nedovolil vyslovit.
Druhou hlavní postavou je Ada Selwynová, mladá dívka, která pracuje jako hrobnice. Přes den pomáhá svému otci vést pohřební službu, řemeslo, jež v lidech vzbuzuje strach a opovržení. Ada je zvyklá pohybovat se na okraji společnosti, obklopená smrtí a tichem hřbitovů. Po nocích si však přivydělává nelegálním způsobem, který by ji mohl stát nejen svobodu, ale také důvěru jediného člověka, na němž jí skutečně záleží – jejího otce.
Když se osudy Anselma a Ady protnou, vzniká spojenectví, které je stejně nepravděpodobné jako nebezpečné. Anselm je posedlý myšlenkou, že smrt není konečná a že ji lze přelstít. Věří, že dokáže přivést Ezru zpět k životu, a Ada je jediná, kdo mu může pomoci. Jejich cesta však směřuje k bodu, z něhož už není návratu.
Kostelní zvony se rozezněly a volaly své ovečky k večerní modlitbě. Mezi každým úderem zvonů vyznělo mrtvolné ticho a o to děsivěji. Když dozněl poslední tón, slunce zapadlo. Oba nejistě přešlápli na místě. Téměř ve stejný okamžik se ozvalo škrábání. Hlasité, hromadné a neutuchající škrábání desítek rukou o víka rakve. Mrtví se drali na povrch.
Zdroj: nakladatelství Host
Postavy poznamenané ztrátou
Postavy v Neklidném hrobě jsou vykreslené především skrze své vnitřní prožívání, viny a touhy, které je ženou vpřed, i když dobře tuší, že jejich rozhodnutí mohou mít nevratné následky. Nejde o hrdiny v klasickém slova smyslu, ale o zlomené lidi, kteří se snaží vyrovnat se ztrátou a svým postavením po svém – a ne vždy správně.
Anselm Godwin je postavou, kterou formuje smrt staršího bratra víc, než je ochoten si připustit. Je uzavřený, tichý a plný výčitek svědomí. Jeho posedlost možností přelstít smrt nepůsobí jako šílenství, ale jako zoufalá snaha vzít zpět to, co ztratil, a vyrovnat se se svými činy. Právě tato tenká hranice mezi racionalitou a obsesí činí Anselma velmi přesvědčivým a znepokojivým zároveň.
Ada Selwynová stojí na opačné straně, smrti je blíž nejen profesně, ale i lidsky. Coby hrobnice s ní žije každý den a přijímá ji jako součást života. Je praktická, odolná a zvyklá spoléhat se především sama na sebe. Zároveň ji však svazují obavy z toho, že zklame otce a přijde o poslední zbytky jistoty, které v životě má. Její nelegální činnost není projevem chamtivosti, ale snahy přežít v systému, který jí mnoho jiných možností nenabízí.
Dynamika mezi Anselmem a Adou funguje na kontrastu. On se snaží smrt porazit, ona s ní žije. Jejich spojenectví nepůsobí romanticky ani idealizovaně, ale spíš neklidně a napjatě jako setkání dvou lidí, kteří se navzájem potřebují, i když tuší, že společná cesta může vést ke zkáze.
Hranice poznání
Ústředním tématem Neklidného hrobu je smrt. Ne jako náhlá událost, ale jako všudypřítomná skutečnost, která prostupuje každým rozhodnutím. Smrt zde není vzdálená ani abstraktní. Má konkrétní podobu těla, hrobu, pitevního stolu a hřbitovní hlíny. Autorka s ní pracuje bez romantizace, syrově a věcně, což dává příběhu silnou, místy až zneklidňující atmosféru.
Velmi silným motivem románu je vina a zármutek soustředěné především kolem Anselma. Smrt jeho staršího bratra pro něj nepředstavuje nejen ztrátu, ale také neustálou výčitku, před níž se snaží utéct. Jeho zármutek nemá podobu okázalého truchlení, nýbrž tiché, vytrvalé bolesti, jež se propisuje do jeho uzavřenosti, rozhodnutí a posedlosti přivést Ezru zpět mezi živé.
Brzy pochopil, že smrt vnímá a chápe jinak než jeho rodiče nebo kněz, kterému tak věrně naslouchali. Víra byla pro slabé jedince, kteří neměli dostatek sil přiznat si pravdu – po smrti nic není. Na člověka nečeká žádná spása, žádné lepší místo, které si zaslouží tím, že si bude za života odpírat a chovat se podle cizích pravidel. Když srdce dotluče, přijde jen nicota.
Dalším výrazným motivem je hranice mezi vědou a etikou. Studium medicíny a snaha pochopit lidské tělo se postupně dostávají do konfliktu s otázkou, kde končí poznání a začíná nebezpečná posedlost. Touha přelstít smrt zde není vykreslena jako heroický čin, ale jako riskantní zásah do přirozeného řádu, jehož následky nelze plně kontrolovat. Román se zároveň dotýká tématu těla a jeho hodnoty, těla jako objektu zkoumání, manipulace a obchodu. Právě skrze tento motiv kniha klade nepříjemné otázky o tom, kde končí lidskost a co se stane, když se hranice mezi respektem a zneužitím rozplyne.
Gotická atmosféra a pomalé tempo
Styl psaní Kateřiny Šardické lze označit za pomalý, pečlivý a výrazně atmosférický. Jedná se o rys, který je pro její tvorbu typický a který čtenáři znají i z knih jako Noci běsů nebo Apotéka Agnes Divotvorné. Autorka si dává čas jak s vyprávěním, tak s budováním atmosféry a nesnaží se čtenáře strhnout rychlými zvraty nebo akčními scénami.
Velkou roli hraje také prostředí. Skotská vysočina konce 19. století je vykreslena s citem pro detail – chladná, syrová a zahalená mlhou. Atmosféra působí neustále napjatě, místy až tíživě, ale nikdy samoúčelně.
Neklidný hrob je pomalý, atmosférický román, který se nebojí ponořit do temných témat smrti, viny a lidské touhy vzepřít se nevyhnutelnému. Nejde o čtení, které by nabízelo rychlé uspokojení nebo jednoduché odpovědi, ale o příběh, jenž klade nepříjemné otázky. Síla knihy spočívá především v její náladě, promyšlených motivech a psychologicky uvěřitelných postavách, jejichž rozhodnutí jsou srozumitelná, i když ne vždy obhajitelná. Neklidný hrob lze doporučit čtenářům, kteří mají rádi pomalé, ponuré příběhy s literárním přesahem, historickým zasazením a důrazem na atmosféru.
