Bozacon je dvoudenní festival v Boskovicích, který propojuje svět sci-fi, fantasy, komiksů, her, deskových her a filmů. Jeho pátý ročník se uskutečnil v pátek 10. a sobotu 11. dubna v místní Sokolovně a znovu ukázal, že i menší akce může mít silnou atmosféru a věrnou komunitu.
Deskoherna jako srdce celého festivalu
Jakmile člověk vejde do hlavního sálu, okamžitě ho pohltí ruch deskoherny, která je pro mě už tradičně největším lákadlem celého festivalu. Stoly plné her, skupinky hráčů ponořených do partií a neustálé vysvětlování pravidel vytváří živou, přátelskou atmosféru, která člověka snadno vtáhne. K dispozici byly hry od vydavatelství jako TLAMA Games, Piatnik, asmodee, Albi, MINDOK, Old Dawg, Rexhry nebo Xzone.
Jako naprostý herní amatér jsem si hry vybírala čistě podle obalu a anotace na krabičce, a překvapivě to fungovalo. Vyzkoušela jsem například Bloops, klasiku Karak, Elixirus, Holubomby nebo Kitsu. Právě tohle na Bozaconu oceňuji asi nejvíc, člověk nemusí být zkušený hráč, aby si to užil. Stačí si sednout, nechat si vysvětlit pravidla a během chvíle už hraje.
Od nostalgie po virtuální realitu
Vedle toho lákala návštěvníky také RetroHerna, která nabídla příjemnou dávku nostalgie. Staré herní konzole a oldschoolové hry měly své kouzlo a bylo zajímavé sledovat, jak se u nich střídají generace, někdo si připomínal dětství, jiný tyto hry objevoval úplně poprvé. Modernější část pak zastupovala VR herna a PC zóna s výběrem indie her od českých vývojářů, jako jsou Feed the Scorchpot, Pushmania nebo Castle Dornstein. Zatímco dopoledne bylo možné si jednotlivé tituly ještě poměrně v klidu vyzkoušet, s blížícím se polednem se prostor výrazně zaplnil a u některých stanovišť už bylo potřeba si chvíli počkat.
Výrazným prvkem letošního ročníku pro mě bylo složení návštěvníků. Dorazilo opravdu hodně mladších účastníků, a když říkám hodně, tak tím myslím klidně děti kolem osmi let, kterých tam byly, na mě, doslova davy. Bylo zajímavé sledovat, jak si festival užívají po svém, nejčastěji v digitálních zónách u počítačů a virtuální reality, kde bylo téměř neustále plno, ale také v deskoherně, kde s nadšením objevovaly různorodé deskové hry.
Velkým lákadlem pro ně pravděpodobně bylo také komentované hraní Minecraftu s Hejlovcem. Když jsem do sálu jen na chvíli nakoukla, překvapilo mě, kolik dětí na této přednášce bylo, a jak energie v místnosti byla úplně jiná než jinde na festivalu.
Knihy a jedno milé autorské setkání
Součástí hlavního sálu byla tradičně také knižní sekce umístěná na pódiu. Své stánky zde mělo Komárovo knihkupectví, Antikvariát Boskovice a také nakladatelství Česká fantazie, které nabízelo knihu Černý měsíc: Minulost od Filipa Beneše. Nechyběl ani knihoblešák, který pravidelně připravuje Knihovna Boskovice. Nabídka knih mi ale dlouhodobě přijde spíše skromnější, nejde o letošní výjimku, spíš o stabilní rys této části festivalu. A upřímně je to pro mě asi jediné výraznější negativum jinak velmi povedené akce.
Co se týče přednášek, letos mě program osobně příliš nelákal, a tak jsem se zúčastnila pouze jedné. O to příjemnější ale nakonec byla. Jednalo se o besedu s Kateřinou Šardickou, autorkou knih Neklidný hrob a Apotéka Agnes Divotvorné. Povídání se neslo v uvolněném a velmi přirozeném duchu, bez zbytečné strojenosti, což celému setkání dodalo příjemně komorní atmosféru. Autorka se otevřeně rozpovídala o své tvorbě, nejvíce se ale věnovala vzniku Neklidného hrobu a inspiraci, která stála za jednotlivými částmi knihy.
A já jsem si z něj nakonec odnesla i malou radost navíc, nechala jsem si podepsat právě Neklidný hrob, poslední autorčinu knihu, kterou jsem ještě podepsanou neměla. Právě tyhle osobní a klidnější momenty mají na podobných akcích své nezaměnitelné kouzlo.
Proč se na Bozacon ráda vracím
Celkově na mě Bozacon 2026 působil opravdu skvěle. Není to obří festival s tisíci návštěvníků a nekonečným programem, ale právě v tom je jeho největší kouzlo. Má komunitní atmosféru, člověk se tu neztratí a všechno je tak nějak blíž.
Pro mě osobně je tohle akce, která má úplně jinou hodnotu než velké festivaly. O to víc mě těší, že se něco takového děje právě v Boskovicích – městě, ve kterém sama žiju. Je to takový ten zvláštní pocit hrdosti, když vidíte, že i menší město dokáže vytvořit akci, která má duši, energii a spojuje tolik různých lidí napříč generacemi. Stačí se jen rozhlédnout kolem, skupinky u deskovek nebo lidé odcházející s knihami v ruce, a je jasné, že si tu každý najde to svoje.
Velký podíl na tom má i Kulturní zařízení města Boskovice, které i letos odvedlo skvělou práci. Díky nim má Bozacon nejen stabilní zázemí, ale hlavně atmosféru, kvůli které dává smysl se vracet.
A já? Já už se teď těším na další ročník.
Zdroj: Bozacon
