Mravenci jsou fascinující stvoření. To, jak spolu jedinci dokáží spolupracovat pro dobro celého společenství, je něco v lidském světě nevídaného. Teď coby dospělá již nájezdy mravenců na moji domácnost tak ráda nemám, přesto mě stále fascinují. Většina mravenců si buduje stálé příbytky, některé druhy ale místo toho neustále putují a pořádají agresivní výpady na vše v okolí. Těmto mravencům se říká armádní, nebo také marabunta. A právě podle nich je pojmenována desková hra Marabunta, kterou nedávno na naše stoly přineslo vydavatelství Blackfire. V té se takovou skupinou armádních mravenců stanete. Nebudete však sami.
Titul od nejplodnějšího z autorů
Marabunta je titulem pro dva hráče, jehož autorem je Reiner Knizia. Pokud vám jeho jméno nic neříká, vězte, že tento německý doktor matematiky zasvětil tvorbě deskových a karetních her svůj život a do dnešního dne jich vytvořil více než 800. Jde tak o nejplodnějšího autora všech dob. Bohužel se většina jeho děl nedočkala české lokalizace, ale některá ano. Obzvlášť v poslední době svítá na lepší časy. Mohli jste se tak setkat s jeho tvorbou v podobě titulů Skol ty Skoty! (vydavatelství REXhry), Heckmeck z žížalek (vydavatelství MindOK), Equinox, My City (obě díky vydavatelství Piatnik), Ztracená města (vydavatelství Albi), San Francisco nebo MLEM: Vesmírná agentura, a nedávno k nim vydavatelství Old Dawg přidalo Zoo Vadis a vydavatelství Ravensburger Hledání Eldoráda. Jeho nejznámější hry jsou však Modern Art, Ra, Through the Desert, Tigris & Euphrates a v poslední době se mu velmi povedlo například Mille Fiori.
Dr. Knizia nemá, na rozdíl od jiných autorů, žádné oblíbené nebo vlastněné studio na vydávání her. Věnuje se jejich tvorbě a stran produkce spolupracuje s řadou studií. Marabuntu vydalo francouzské studio Space Cowboys, které stojí i za hrami Splendor Duel, Jamajka nebo za skvělou sérií únikových her Odemkni. Jejich tituly jsou typicky menší, nepříliš náročné a s kratší herní dobou. A nejinak je tomu v případě Marabunty. Tu zvládnete odehrát za 30–45 minut, a ačkoliv je určena pro hráče od 10 let, pravidel v ní není mnoho, jen vyžaduje velkou míru taktického přemýšlení.
Nečekaně originální mix mechanismů
Marabunta je hrou, která by vlastně vůbec neměla fungovat tak dobře, jak funguje. Kombinuje totiž hned několik mechanismů, které spolu obvykle příliš dobře nefungují. Na první pohled se tváří jako další z řady zakreslovacích her. Jenže se od těch ostatních velmi odlišuje. Ty nejznámější zakreslovačky totiž využívají principu známého z Binga, kdy se vytáhne karta nebo se hodí kostkami a všichni hráči si do svého soukromého plánu poznamenají dané hodnoty. Často se v nich také snažíte tvořit co nejlepší kombinace všeho možného.
V Marabuntě nic takového není. Dr. Knizia v ní použil zakreslování symbolů jen jako prvek, díky kterému může hra obsahovat úplné minimum komponent. Ve svém jádru je totiž Marabunta titulem o územní převaze (spíše známější pod anglickým názvem area control). A zatímco ostatní hry o územní převaze září ve více hráčích a ve dvou jsou v podstatě nehratelné, Marabunta je určena přesně pro dva hráče. Tento mix mechanismů je poměrně originální, ale přitom opravdu funguje parádně.
Proč mi sem lezeš?
Herní plocha je rozdělena na šest barevně odlišených oblastí, o jejichž nadvládu se se soupeřem utkáte. Každá z šestice kostek barevně přísluší jedné z těchto oblastí a dovoluje vám tak zapsat padnuté číslo právě do ní. Na jedné ze stěn kostky je vždy ikona dovolující zvýšit v oblasti bodový zisk v případě, že na konci hry máte v dané oblasti převahu. Ta se nevyhodnocuje podle toho, kolikrát jste do oblasti něco zapsali, ale jaký je numerický součet vašich čísel, tedy síla vaší armády.
Na předposlední stěně kostky je nula, která je vždy bezbarvá a můžete ji tak zapsat kamkoliv. Proč byste to dělali? Můžete s ní obklíčit soupeře, který se tak nebude moci do dané oblasti dostat. Svými jednotkami (tedy čísly) totiž můžete vstupovat jen na pole, které sousedí s vašimi dříve umístěnými jednotkami. Pouze dvakrát za hru je možné použít schopnost mraveniště a zapsat dané číslo kamkoliv. Pokud tak víte, že soupeř již svá dvě mraveniště využil, přes vaše obklíčení se nedostane.
Na herním plánu jsou rozesety ikony dortíků a bedýnek. Oboje můžete posbírat, pokud k nim napíšete číslo, a to včetně nuly. Dortíky fungují tak, že čím více dortíků posbíráte, tím více bodů za každý z nich získáte. Bedýnky slouží k aktivaci jednorázových schopností, kterými mohou být zisk bodů, zapsání čísla na sousedící pole, zapsání čísla kamkoliv nebo zisk dalších dortíků. Díky bedýnkám se tak můžete šířit kamkoliv i bez použití mraveniště. Jen těch bedýnek musíte posbírat hodně, ty dobré schopnosti jsou drahé a často se kvůli nim vzdáte možnosti zapsat někam číslo pro územní převahu. Bedýnky se totiž nenacházejí jen na herním plánu, ale i na poslední stěně kostek.
Výběr ti osladím…
Dr. Knizia se v Marabuntě rozhodl použít jeden z mých nejoblíbenějších deskoherních mechanismů. Tím je „já rozdělím, ty vybereš“ (z anglického „I split/cut, you choose“). S tím jste se mohli setkat v titulech Mňauštejnové (MNKY Entertainment), Boj o Řím, The Great Split, Hanamikoji nebo Řekni to květinou. Díky tomuto mechanismu jsou hry vysoce interaktivní a nejinak je tomu v případě Marabunty.
Každé kolo jeden z hráčů hodí šesticí kostek, ke kterým přidá ještě jednu náhodně taženou kartičku. Těchto sedm věcí pak musí rozdělit na dvě skupiny. Soupeř si jednu ze skupin vybere a zakreslí její elementy, druhá skupina pak zůstane rozdělujícímu hráči. Skupiny tak musíte rozdělit dostatečně rovnoměrně, aby vám stále zůstalo něco použitelného, nebo nerovnoměrně, ale tu menší skupinu udělat pro soupeře dostatečně lákavou. Na začátku herní partie to rozhodování příliš nebolí a tvoříte jen víceméně stejně zajímavé skupiny. S postupujícími koly již to rozhodování přestane být jednoduché a vy budete mít sakra co dělat, abyste sami sobě co nejvíce pomohli, a zároveň minimalizovali soupeřovo škození.
Jde o skvělý prvek, díky kterému Marabunta najednou vůbec není tak plná náhody, jak by člověk od titulu, v němž hraje prim šestice kostek, čekal. Váš vliv na hru je totiž velký a velice snadno si můžete celou partii špatným rozhodnutím pokazit. Já tuto část hry zbožňuji, je však pravdou, že pokud hrajete ve dvojici, která je náchylná na analytickou paralýzu, v Marabuntě si ji užijete opravdu hodně. Druhý hráč totiž ve chvíli, kdy vy rozhodujete, jaké skupiny vytvořit, vlastně nemá co dělat a čím se herně zabavit. Pokud vám to však nevadí nebo sklony k analytické paralýze nemáte, Marabuntu si moc užijete.
Ztělesněná interakce
Územní převaha a mechanismus „já rozdělím, ty vybereš“ z Marabunty dělají titul, který je hotovým ztělesněním interaktivní dvojkovky, a to i přesto, že v něm protihráči nic přímo neničíte. Je tak určen pro hráče, kteří se rádi se svým partnerem nebo kamarádem pustí do křížku.
Naopak pokud jste vy nebo váš herní partner jedním z těch hráčů, kteří si rádi něco budují na svém písečku a jen si na konci herní partie porovnají skóre, od Marabunty byste měli dát ruce pryč. Nebo s křikem utéct. Zde rozhodně nic jako vlastní píseček není. Ano, soupeř vám vaše mravence nijak nezničí, ale jeho přítomnost u stolu cítit budete. Intenzivně.
Kompaktní velká hra
Možná vás na základě popisu a herních mechanik překvapí, jak kompaktní hrou Marabunta je. Krabička je ještě o něco menší než ta od Splendor: Duel. Uvnitř najdete herní plán složený ze tří částí, desky hráčů, šest kostek, osm kartiček a dva mazací fixy. Ačkoliv karty jsou vlastně kartonové žetony, není potřeba nic vyloupávat, hra je rovnou připravená k zahrání. Hezký detail je i to, že všechny komponenty mají své místo v jednoduchém, ale zcela funkčním papírovém insertu.
A ještě překvapivější je, že Marabunta je kompaktní nejen krabičkou, ale i na stole během partie. Tím, že armády jsou ve formě čísel zapsaných na herní plán, není potřeba, aby mapa byla nějak velká. A kromě mapy s přichycenými deskami hráčů potřebujete už jen pár kostek a karet. Marabunta se vám tak bez problému vejde kamkoliv. Můžete ji hrát i na nemocničním stole, v letadle nebo vlaku. Jediná nevýhoda je, že pokud máte, tak jako já, velký herní stůl, Marabunta je na něj kompaktní téměř až příliš a vy můžete mít problém ikony tak daleko vidět. Jenže to jsem ochotná jí odpustit, protože kompaktních her, které mi přitom dávají pocit, že jsem opravdu „něco“ zahrála, je velmi málo.
Mravenci, kam se podíváš
Marabuntě vdechla život debutující ilustrátorka Ingrid Desmidt. A ilustrace, které použila, jsou opravdu velmi povedené. Obálka zobrazuje válečnou mravenčí královnu obhlížející bojiště, na němž se utká s nepřítelem. Další ilustrace jsou již jen na osmi kartách, z nichž jednu otočíte každé kolo. I ty jsou krásné, skvěle zachycující mravenčí život bez nutnosti uchýlení se k jejich antropomorfizaci.
Zbytek hry je již bez ilustrací (kromě ikon bedýnek a dortíků) a je to škoda. Pokud byste totiž neviděli krabici a tu jednu kartičku, podle herního plánu byste vůbec nevěděli, že hra je o mravencích. Nedá se říct, že hra by byla kdovíjak atmosférická. Klidně by se místo mravenců mohli na bojišti utkat temní a světlí elfové a na hratelnost by to nemělo vliv. I přesto ale poměrně originální téma oceňuji.
Musím se přiznat, že při prvních několika partiích jsme měli problém vyznat se v ikonografii. Ono jí není moc, a není ani moc složitá, ale není úplně intuitivní, a tak vyžaduje trochu zvyku. Příkladem budiž to, že hexagon s dvojitým okrajem znamená, že číslo můžete napsat kamkoliv, aniž byste s daným políčkem sousedili. Ano, zvyknete si, ale věřím, že by to šlo naznačit lépe než dvojitým okrajem.
Marabunta je velice povedená desková hra pro dva hráče. Autor v ní zvolil zajímavý mix mechanismů územní převahy a „já rozdělím, ty vybereš“ a zasadil je do zakreslovací hry. Titul je ztělesněním interakce, soupeřovu přítomnost u stolu totiž budete nejen cítit, ale bude vás i bolet. Ačkoliv jsou hlavním prvkem hry kostky, není v ní ani zdaleka tolik náhody, kolik byste čekali. Naopak se vám často bude kouřit z uší při přemýšlení, jak prvky co nejlépe rozdělit tak, aby vy jste získali, co chcete, a soupeř vám příliš neuškodil. Marabunta se navíc nachází ve velice kompaktní krabičce s funkčním insertem a ilustrace, ač jich je nemnoho, jsou velmi povedené. A ještě ji můžete hrát i na velmi malém stole, je totiž kompaktní i během herní partie.
