S roboty jsou hry v poslední době velmi populární. Většinou jsou zasazeny do postapokalyptického světa a ukazují, že roboti nejsou jen bezduché stroje. Tematika robotů a umělé inteligence se využívá i ve filmech a seriálech.
Hra se odehrává v blízké budoucnosti ve fiktivním městě Redrock. Horkému pouštnímu městu vládne technologie, manuální práce vykonávají roboti a počítačový algoritmus zajišťuje ochranu města pomocí propojení automatických bezpečnostních zařízení.
Steel Seed není jen další hra o přežití. Je to podobenství o konci, který není koncem – o světě, kde paměť nahradila přítomnost. Vizuálně chladné, myšlenkově horké, s atmosférou stísněnosti, co obejme jako kybernetický kokon.
Jakožto kreativní duše mám jistou úchylku vyhledávat videohry, u nichž byste kdykoliv mohli vytvořit screen a ten by se z fleku dal vyvěsit do galerie jako umělecké dílo.
Svět po katastrofě v herní branži většinou bývá temný, neútěšný a plný násilí. Pak se však objeví hra jako I Am Future: Cozy Apocalypse Survival a ukáže, že i konec světa může mít svou uklidňující a až terapeutickou stránku.
Možná jste četli naši recenzi na Alien: Rogue Incursion a bylo vám líto, že si tuhle hororovou akci nemůžete zahrát, protože nevlastníte žádný headset pro virtuální realitu.
Americké indie studio Truant Pixel se rádo zaměřuje na malé hry, které svými herními mechanikami i estetikou mocně čerpají z moderní japonské audiovizuální kultury.
Futuristická akce Atomic Heart, která se prakticky od svého uvedení na trh drží vysoké oblibě hráčů a uživatelskému hodnocení napříč všemi platformami se může pochlubit dalším úspěšným DLC.
Vstupujeme do světa, kde se akce snoubí s technologickým pokrokem. Rocket Squad: Infinity je střílečka z pohledu první osoby, která vás zavede na nebezpečné planety plné surovin a nepřátel.
Umělá inteligence se v posledních letech prudce rozvíjí a proniká do našich každodenních životů. Pojem, pod nímž jsme si donedávna představovali hlavně herní NPCčka pokoušející se proběhnout zdí, najednou označuje software, který mnoho náročných úkolů zvládá mnohem lépe, než průměrný člověk.
Na dobré věci je třeba čekat. Své o tom bude vědět ruský vývojář Ivan Valerjevič Suvorov, který se v roce 2017 rozhodl vytvořit si vlastní run and gun hru odkazující na žánrové klasiky z osmibitové a šestnáctibitové éry.
Herní novináři někdy mohou mít s hrami zážitky, o které jsou běžní hráči ochuzeni. Snad nikdo, kdo si váží vlastních peněz, by si třeba nějakou hru nekoupil jen tak naslepo, aniž by o ní cokoli věděl.
Je rok 2114 a vy jste se vzbudili z kryospánku na lodi UNN Von Braun daleko ve vesmíru. Nic si nepamatujete a tíží vás fakt, že jste nejspíš jediná živá duše na lodi a společníky vám dělají znetvoření mutanti lačnící po krvi.
Tahle hra se doslova vynořila z ničeho – a teď je to jedna z nejzajímavějších věcí na obzoru. La Quimera, zbrusu nový projekt od veteránů ze série Metro, má všechno, co by si fanoušek temného sci-fi mohl přát.
Omlouvám se, že začnu neoriginálně: Moons of Darsalon je v zásadě křížencem slavné logické série Lemmings a plošinovky typu Oddworld: Abe's Oddysee. Pravděpodobně už jste na toto přirovnání narazili mnohokrát, ale je natolik výstižné, že se mu nechci vyhýbat jen proto, abych působil neotřele.
