Ačkoli jsou naše recenze zaměřené především na žhavé novinky, jednou za čas se objeví nové vydání starší knihy, které náš zájem přitáhne a nepustí. Tak se stalo i s knihou Divoké labutě od čínské autorky Jung Chang, která byla anglicky poprvé vydána v roce 1991. Do Česka následně dorazila jen pár let po publikaci.
Jsou knihy, které nechtějí ohromovat velkými dobrodružstvími, ale spíš připomenout, že i obyčejné dny mohou skrývat něco výjimečného. Právě taková je knihy Zakouzlená, stačí otevřít dveře malého knihkupectví, ucítit vůni papíru a kávy a na chvíli uvěřit, že svět není tak docela racionální, jak se tváří.
Fantasy série Království havranů si od svého prvního dílu rychle našla své čtenáře – především mezi fanoušky romantické fantasy a temných, charismatických hrdinů. Rod tlukoucích křídel představil svět fae, proroctví o budoucí královně a dvojici hlavních postav, jejichž vztah je od samého začátku plný napětí.
Českou literární tvorbu mám nesmírně ráda. Možná je to tím, že v ní cítím jakousi blízkost, domáckost a odvahu říct věci naplno. Autorka pod pseudonymem Jane Blossom se svou prvotinou Za hranicí času spojila umělecké prostředí, hrátky s minulými životy, kletbu i první velkou lásku, která bolí tak moc, až se člověku svírá nitro.
Některé příběhy se rodí z touhy. Jiné z bolesti. A pak jsou takové, které vzniknou z hladu. Ne toho tělesného, ale hlubšího, temnějšího a neukojitelného. Pohřběte kosti mé v půlnoční půdě je románem právě o takovém hladu.
Jsou příběhy o hrdinech a pak jsou příběhy o těch, kteří se jimi musí teprve stát. O lidech, jejichž život byl předem určený, rozdělený do rolí, z nichž nelze vystoupit, dokud se někdo nerozhodne, že pravidla už neplatí.
Jsou příběhy o hrdinech, kteří bojují, vítězí a umírají, a pak jsou příběhy o těch, kteří zůstávají stranou. O postavách, jež nejsou oslavovány v písních, ale přesto nesou tíhu času, paměti a samoty.
Upíři a temnota obepínající jejich existenci je oblíbeným námětem, jenž si zvolila také německá spisovatelka Marie Niehoff. Děj své knižní duologie jménem Krvavá nevěsta zasadila do současného Londýna, jemuž po celá staletí vládnou tyto nadpřirozené bytosti sající krev.
Už v prvním díle série Akademie Everfall nás Mona Kasten zavedla do světa, kde se střetává irská mytologie s akademickým prostředím, osobní dramata s osudem a magie s bolestivým dospíváním.
Žijeme ve světě, kde každý den vychází nové a nové knižní série. Většina z nich je bohužel psaná v cizích jazycích, a tak si na překlady často musíme dlouho počkat – pokud se jich vůbec dočkáme.
Jsou příběhy, které známe ještě dřív, než je začneme číst. Víme, jak skončí. Víme, kdo zemře a kdo zůstane. A přesto se jim znovu a znovu otevíráme, protože nejde o konec, ale o cestu k němu.
Každý má sny o tom, jak by vypadal jeho ideální svět, ideální život. Některé sny se splní, některé ne a u dalších si člověk řekne, že je nakonec rád, že se nesplnily. Každým svým krokem či rozhodnutím, které učiní, jde člověk svým snům naproti, výsledek však zůstává neznámý, dokud se nedojde do cíle.
