Mládí propařila ve společnosti her Diablo, Fallout a MMORPG Ragnarok Online. Na vysoké se prohloubila její láska k deskovkám. Přes fázi hraní pouze párty her a fillerů se dostala k hrám atmosférickým a odmítání čehokoliv, co jen vzdáleně připomínalo euro hru. Nakonec vzala na milost i ty a dnes je deskoherní „omnigamer“. Mezi její největší lásky patří Glorantha: The Gods War, Mars: Teraformace, série Evolution, 51st State, Studená válka a Milostný dopis.
Krycí jména jsou fenomén. Asociační párty hra, kterou vytvořil legendární český autor Vlaada Chvátil pro Czech Games Edition, se brzy po svém vydání stala jednou z celosvětově nejúspěšnějších deskových her.
Deskofobie byla se svými 15 tisíci odběrateli největším youtubovým kanálem věnovaným recenzím deskových her. Ano, ten minulý čas jste právě přečetli správně. Po dlouhých 11 letech totiž tento kanál, kterému se úspěšně dařilo šířit osvětu o deskových a karetních hrách, skončil.
Mýtus Cthulhu vládne (deskohernímu) světu. Tento ikonický vesmír plný Prastarých a nepředstavitelného zla byl vytvořený H. P. Lovecraftem a stal se jedním ze základních děl moderního hororu.
Máte rádi únikové hry? Já je zbožňuji a v mém rodném Brně jsem v době předcovidové obešla všechny. S většími i menšími úspěchy a s větším i menším nadšením po odehrání.
Žijeme ve zlatém věku deskových her. To je na jednu stranu skvělá zpráva, protože je z čeho si vybírat, a každý si může najít ty svoje perfektní hry. Ale hraní deskových her je občas velmi náročný koníček.
Kdo z nás by někdy nesnil o tom, že se vydá ke hvězdám? Putovat do vesmíru, do míst neprobádaných, nových a tolik vzdálených všem všedním problémům. Na hvězdy lidé hleděli s bázní, pokorou a touhou již v pravěku.
Já a postřehové deskovky máme notně rozporuplný vztah. Nalijte do mě dvě nebo tři kávy a najdu všechno. Málo spánku, špatný den nebo přítomnost rušivých podnětů však obvykle vedou jen k velké frustraci a neschopnosti uvidět medvěda o velikosti poloviny herního plánu.
Listopad je měsícem notně pochmurným. Příroda usíná na dlouhé zimní měsíce, slaví se Dušičky a Halloween a pomalu, ale jistě, začíná sílit nervozita z blížících se Vánoc. A perfektním (nejen) vánočním dárkem jsou nejen deskové hry.
Občas bych si přála být opět dítětem. Toulat se s kamarády, objevovat všechny drobné zajímavosti světa, do setmění být doma na večeři, kterou nemusím vařit, a vyspat se v posteli, kterou nemusím povlékat.
Také byste se rádi stali šíleným vědcem a vytvářeli roztodivné příšerky? Já dlouhé roky vědcem byla, bohužel jsem se však k tvoření příšerek nedostala. Zřejmě to bude tím, že nejsem šílená.
Hraní s nejmenšími dětmi je velký oříšek. Ať chceme a snažíme se sebevíc, nedokáží ještě pojmout pravidla, která se nedají vysvětlit za několik vteřin v průběhu hraní.
Jedním z mých nejoblíbenějších mechanismů v deskových hrách je „já rozdělím, ty vybereš“ (z anglického „I split/cut, you choose“). Díky němu totiž hry poskytují velké množství interakce bez škození a zároveň dokáží pořádně potrápit mozkové závity.
