I v dnešní moderní době existuje stereotyp, že hráči jsou obézní muži s pleškou a brejličkami, kteří žijí v garáži u své maminky. Okolo sebe mají rozházené spodní prádlo, nedojedené krabice od pizzy, hromady energy drinků a plakáty nahých hentai postaviček. Jak si takoví lidé ale představují příznivce žánru Souls? Pravděpodobně jako totální masochisty, co se těší na utrpení a bolest, ale zároveň jim to přináší radost. Ačkoliv tato představa není zcela pravdivá, může být pro některé z nás přitažlivá.
Žánr Souls je styl, který buď milujete, nebo nenávidíte sebe samotného. Já jsem se dříve považoval za velkého fanouška, ale už nejsem nejmladší (není mi ani třicet) a musím myslet na své zdraví. Nedávno jsem si řekl, že s tímto typem her skončím, protože chci chránit své nervy a klávesnice. Žil jsem poměrně šťastný a radostný život, dokud studio HEXWORKS nevydalo další projekt s tímto zaměřením – reboot Lords of the Fallen… hru co mi zmasakrovala vůli k životu a skoro dvě klávesnice (no, alespoň se umím ovládat)
Temný křižák opět povstane, aby nakopal pradávné zlo
Příběh Lords of the Fallen vás zavede do temného fantasy světa, kde byl po mnoha letech vlády konečně poražen démonický bůh Adyr, který byl pořádným zlosynem. Avšak, jak už to bývá, padlí bohové zřídka zůstávají mrtvými navždy. Po určité době se opět začne projevovat a plánuje své vzkříšení – což je rozhodně dobře pro nás, ale špatné pro vaši postavu. Vy se jako jeden z Temných křižáků postavíte Adyrovým plánům a projdete různými světy, jak živými, tak mrtvými, abyste mu plány zhatili, přitom si stále hlídaje své pozadíčko.
Původně mělo být Lords of the Fallen zamýšleno jako pokračování titulu Lords of the Fallen z roku 2014, který vyvinulo studio Deck13. Nakonec však byla číslovka „2“ z názvu úplně odstraněna a místo toho jsme dostali reboot série. Nicméně dějová kostra, tedy dobrodružná výprava za účelem poražení démona Adyra, zůstala podobná, i když se v některých detailech liší.
Vlastní postava, nový svět a jiné možnosti
V minulém díle z roku 2014 jste se vžili do postavy odsouzeného zločince Harkyna, kterého vládci světa uvěznili za ohavné činy, o nichž se nikdy nedovíme. V novém projektu se však stanete tvůrcem své vlastní postavy, podobně jako v jiných hrách ze série Souls. Na začátku si zvolíte třídu, kterou chcete, a následně se ponoříte do brutálního světa. Můžete si vybrat z devíti různých tříd, jako jsou rytíř, barbar, čaroděj, roguna a další. Poté lze přizpůsobit postavu tím, že si vyberete pohlaví, vzhled tváře, tetování, typ těla (svaly, tuk, barvu a štíhlost) a nakonec jméno. Jakmile jste hotoví, vyrazíte na lov démonů.
Musím říct, že oproti Lords of the Fallen (2014) je to rozhodně příjemná změna, jelikož v něm jste měli předem definovanou osobnost. Jistě, na začátku jste si vybírali mezi třemi magiemi (Brawling, Deception a Solace) a počátečním vybavením (Warrior, Rogue, Cleric), ale kvůli tomu jsem si s Harkynem nemohl vytvořit takové pouto jako s postavou, co jsem si vytvořil dle sebe v recenzovaném kousku… do jisté míry za to mohl také ne úplně ideální příběh.
I když oceňuji možnost tvorby vlastního hrdiny, myslím si, že by vývojáři mohli přidat něco nového a odlišného od jiných her ze série Souls. Například Hellpoint od Cradle Games šel trochu odlišným směrem, umožnil totiž hráčům zlepšovat své dovednosti, sbírat itemy a zbraně během hraní (podobně to mají i Elex a Gothic od Piranha Bytes). To způsobilo vytvoření výjimečných kombinací postav, jako tank se schopností roguny, či obráceně. Nicméně, i když je to již zavedený a úspěšný systém, mohlo by být zajímavé vidět něco nového.
Veď mě dál, cesto má…
Někdy si říkám, že postavy v Souls hrách jsou největšími chudáky, neboť se musí postavit těm nejdivnějším a nejohavnějším stvořením, která mohou existovat. V případě Lords of the Fallen tomu není jinak, jen s tím rozdílem, že vám po krku půjdou bytosti ze dvou propojených paralelních říší – Axiom a Umbral. Axiom je svět, v němž se primárně pohybujete, zatímco druhý je temnější verze: přesněji se jedná o dimenzi duchů či mrtvých, ale o tom až později.
Po vytvoření postavy začnete v tutoriálové oblasti, kterou nelze přeskočit. Zde se naučíte používat důležitou a zajímavou lampičku, která je klíčovým prvkem hry. Lokace v této části jsou obvykle snadné, což vám umožní získat představu o síle vaší postavy a zdání, že je gamesa naprosto jednoduchá. Tuto myšlenku jsem měl také, dokud mi to později nebylo vysvětleno. Ve skutečnosti smrt v Lords of the Fallen není konečná cesta, neboť dostanete druhou šanci, když zemřete. Po smrti se ocitnete ve světě duchů (Umbral), kde můžete ještě nakopat toho, co vás porazil, objevovat nepovinné cesty, sbírat poklady a řešit hádanky, jež otevřou nové zkratky. Existuje však jedno velké riziko.
V Umbralu se vám nedoplňují životy na 100 %, proto jste nuceni po vzoru Bloodborne neustále útočit, abyste si je získali. Navíc čím déle zůstanete v této dimenzi, tím více nepřátel na vás zaútočí. Je důležité si také uvědomit, že síla nepřátel se navyšuje, takže zde zůstávat není nejlepší volbou (pokud nemáte skvělé vybavení). Mechanika lampy je dobrým nápadem, protože přináší dva odlišné přístupy, které jsou oddělené pouze lampičkou. Tato mechanika nejenže přidává hloubku do průzkumu, ale také vás nutí přehodnotit váš herní styl (například přechod z kouzelníka na rytíře, budete agresivnější, nebo naopak defenzivnější).
Tato inovace je stejně dobrá jako ta, kterou přinesl Mortal Shell od Cold Symmetry, kde jste při soubojích mohli ztvrdnout – nejenom při nich – a proměnit se v kámen. V této podobě jste nezískávali žádná poranění, ale na druhou stranu jste byli znehybněni. Nejlepší na tom bylo, že touto dovedností disponovali i někteří nepřátelé. Další novinkou bylo, že jste hráli za jakousi duši, která se mohla převtělovat do padlých hrdinů, takže jakmile vás porazili v těle válečníka, byli jste z něj vytrženi a stále jste mohli bojovat nebo se do něj opět vtělit. Podobně to funguje i v recenzovaném kousku, jen s tím rozdílem, že jste přeneseni do jiné dimenze, z níž se musíte dostat. Oba tituly si vzaly základy ze Souls her a přidaly k tomu něco jedinečného. Nejedná se o klasické kopie, kterých na poli videoher naleznete hned několik.
Jediné, co mě na Umbralu trochu mrzí, je jeho vizuální styl. Chápu, že jde o říši mrtvých, a proto barvičky nebudou tolik veselé jako v Axiomu, nicméně kombinace pochmurné šedé a jakési modré mi není zrovna moc sympatická. To je však otázka vkusu. Oproti tomu Axiom je opravdu živý. Při průzkumu světa naleznete paprsky prosluněné hradby, zeleň, deštivé počasí i bažiny. Celkové grafické zpracování bych přirovnal k lepší verzi Dark Souls 3, má své klady i zápory.
Intenzivní souboje, úchvatné prostředí a hudební dojmy
Nevím, jak to máte vy, ale při hraní gamesek si vždycky pustím pořádné metalové nebo rockové skladby, abych si souboje co nejvíce zintenzivnil. Některé tituly, jako již zmíněný Mortal Shell, však disponují skvělým audio doprovodem, díky němuž se vám vryjí do podvědomí. To platí pro většinu her – uslyšíte nějakou melodii a ta vám utkví v paměti natolik, že se ještě několik měsíců válí ve vaší knihovně na Spotify. Kupříkladu Hadern Song (Mortal Shell), Hole In The Sun a All My Money On The Double (Cyberpunk 2077), Blythe F*cks Shit Up (SUBVERSE), The Only Thing They Fear Is You nebo Rip & Tear (DOOM), Devil Trigger a Bury the Light (Devil May Cry) atd. Proto mě celkem mrzí, že Lords of the Fallen nic podobného nemá. Tím nechci naznačit ani tvrdit, že skladby jsou špatné nebo neposlouchatelné, to v žádném případě. V kontextu recenzovaného titulu to skvěle zapadá, jen si dokážu představit ještě větší drive, co by vám rozproudil krev (soundtrack je totiž primárně orchestrového žánru).
Souboje, jak jsem již zmínil, jsou značně intenzivní, proto jsem doufal, že hudební doprovod tomu bude odpovídat. I když se tak nestalo, nejedná se o závažnou chybu, která by titulu ubrala na kladných bodech. Šarvátky fungují podle klasického schématu, které znáte z jiných Souls her. Dáváte rychlé a těžké údery, uskakujete do stran, utrácíte hromady léčiva, sledujete svou staminu, chráníte si zadnici, přitom se učíte krásnou vulgární češtinu a zároveň si říkáte, proč zrovna já. Při rvačce s The Sundered Monarch nebo Blessed Carrion Knight jsem na sebe několikrát pokřikoval, proč si to zatraceně dělám. Pak mi došlo, že stejně jako většina příznivců tohoto žánru trpím zvláštním masochismem. Kromě toho nacházíte různé typy brnění, zbraní a rozličných předmětů, jako jsou klíče, různá embrya, talismany na vylepšování lucerničky a hlavně Souly padlých nepřátel (duše se tu jmenují jinak, nicméně jednou Souly, vždycky Souly).
Lords of the Fallen nabízí úchvatné prostředí, mnoho tajemství a unikátní nepřátele. Bohužel (někdy bohudík), jejich umělá inteligence není vždy na špičkové úrovni, což vám umožňuje snadno se jich zbavit (neplatí to však pro všechny). Někteří bossové, jako například The Hushed Saint, nejsou kvůli svému chování příliš zábavní. Jeho schopnost zahrabat se pod zem a pak vynořit za vámi je sice dobrá, ale když ji neustále opakuje, souboj je spíše frustrující než zábavný. Oproti tomu Pieta, She of Blessed Renewal, kterou považuji za verzi Malenie, Blade of Miquella (Elden Ring) z Wishe, byla o něco zábavnější a její vizuální efekty schopností, když si vyvolávala astrální společníky, co po vás stříleli slunečné paprsky, byly ohromující… síla Unreal Enginu 5 je zde opravdu znát.
Technické problémy, kooperace a svět Umbral
Myslím, že většina z vás si všimla problémů, které Lords of the Fallen měl při svém uvedení na trh. Na Steamu od uživatelů dostal spíše negativní hodnocení, zatímco recenzenti udělovali vysoká čísla. Pravdou je, že ještě před vydáním fungoval titul skvěle. Sám jsem ho zkoušel jak na počítači, tak na Steam Decku, a na obou zařízeních jsem nezaznamenal žádné propady snímků, záseky, padání ani nic podobného. Následně přišel den D a projekt začal mít obrovské potíže, zmíněné věci se najednou staly skutečností a hra se stala téměř nehratelnou. Proto jsem raději počkal s uvedením recenze na později, abych viděl, jak si vývojáři s tímto poradí. Musím říct, že jsem byl mile překvapen. Studio HEXWORKS během následujících dvou dnů od vydání (soboty a neděle) vydalo dvojici aktualizací, která hlavní problémy částečně opravila, díky čemuž se Lords of the Fallen stal hratelný. Možná si kladete otázku, proč jsem použil slovo „částečně“. To je kvůli tomu, že z optimalizačního hlediska titul stále neběží tak skvěle, jak by mohl.
Dalším takovým nešvarem je kooperace, neboť partneři jsou omezeni hostitelem a při odchylce jsou teleportováni pryč. Upřímně nevím, jestli to byl pouze můj problém, nebo ho měl ještě někdo jiný. Jak jsem zmiňoval, jakmile jsem se oddálil od parťáka, byl jsem jednoduše vykopnut z jeho hry. Někdy se ovšem stalo, že jsem byl přenesen k němu, když byl dál než já. Osobně se ale musím přiznat, že jsem kooperaci pořádně neprocházel, protože ačkoliv je sranda mít po boku například ohnivého mága, zatímco vy jste šermíř, a společně provádět brutální paseku, jsem zastánce toho, že tento typ žánrů se nejlépe prochází sólo. Pokud byste však chtěli hrát s partnerem, mějte na paměti, že tím se zvyšuje útočná síla nepřátel.
Co se týče světa Umbral a jeho lucerničky, je to dost diskutabilní záležitost, protože této mechanice nemusí každý přijít na chuť. Mně osobně se líbí, neboť přináší novou hratelnost. Nicméně chápu, že někteří hráči mohou mít raději přímočarost, jakou nabízejí jiné projekty. Lucernička je totiž nedílnou součástí celé hry, jak již bylo zmíněno. Budete ji využívat při řešení různých hádanek, a dokonce při soubojích s protivníky. Zároveň vám poskytne příležitost vstoupit do říše mrtvých, aniž byste byli poraženi. Jen vás to bude opět stát určitou část života. Určitě vás napadla otázka, jak se z Umbralu vlastně dostat. Odpověď je velmi jednoduchá, poněvadž máte dva způsoby. První z nich je Shrine, u níž si lze vylepšovat statistiky za Souly (zdraví, síla, stamina atd.), pozvat kamaráda do hry, teleportovat se mezi lokacemi či se jednoduše vyspat. Právě spánek vás vytáhne z tohoto světa a navrátí do Axiomu. Druhý způsob je celkem podobný, jen s tím rozdílem, že k tomu potřebujete Umbral Seeds. Ty vám umožní vytvořit jakési sošky, co lze umístit kdykoliv během vašeho dobrodružství na předem určená místa. Jakmile se u zmíněných věcí vyspinkáte, fungují jako klasické checkpointy. Takže jakmile skutečně zemřete, objevíte se u poslední uložené pozice.
Osobně si myslím, že i přes jisté technické problémy je to stále skvělý titul, který si zaslouží vaši pozornost. Hlavně v porovnání s Payday 3 je Lords of the Fallen v mnohem lepším stavu a nabídne vám několik hodin adrenalinové zábavy. Jediné, s čím mám největší problém, je vyšší pořizovací cena za základní edici, která činí 59,99 € (1 480 CZK). Oproti zmíněnému Elden Ringu či sérii Dark Souls (která i bez DLC nabízí hodně) nemá takový „wow efekt“. Po obsahové stránce toho také nenabízí tolik, jediným skvělým a zajímavým prvkem je koncept lucerničky a vizuál, jinak se jedná o klasický archetyp žánru (když si odmyslíte lucerničku a Umbral, získáte typickou Souls hru).
Lords of the Fallen je zajímavou hrou pro fanoušky Souls projektů. Nabízí vlastní postavu, poutavé prostředí a intenzivní souboje. Přináší také inovativní koncept světa Umbral a lucerničky, kterým však někteří hráči možná nepřijdou na chuť. Hra měla po vydání pár technických problémů, ale vývojáři se snažili (a stále snaží) je rychle opravit. Celkově jde o solidní zážitek pro ty, kteří mají rádi náročná akční RPG, i když není vždy dokonalý.
