
Euforie: 3. série – pohřeb vlastní identity
Čekání bylo nekonečné. Když před několika lety skončila druhá řada Euforie, málokdo pochyboval o tom, že se bavíme o jednom z nejvýraznějších seriálů své generace.
Emocionální hry, filmy či seriály jsou citově založené díla. V první řadě se snaží v hráči nebo divákovi vyvolat jakékoliv pocity, ať už pozitivní či negativní.

Čekání bylo nekonečné. Když před několika lety skončila druhá řada Euforie, málokdo pochyboval o tom, že se bavíme o jednom z nejvýraznějších seriálů své generace.

Stejně jako každá mince má svůj rub a líc, také lidský svět kromě dechberoucích krás skrývá temnotu. Plazí se pod povrchem společnosti a ukrývá se za zavřenými dveřmi, drahými obleky i zkaženými úsměvy.

Fanoušci interaktivních hororů mají důvod k radosti. Po letech spekulací bylo konečně oznámeno pokračování série Until Dawn, která si získala popularitu především díky napínavému příběhu, neustálému pocitu ohrožení a systému rozhodnutí, která mohla během několika vteřin změnit osud všech postav.

Novinka Lekce předstírání od autorky Seliny Mae vychází 3. června u nakladatelství Red. Čtenáře čeká romantický příběh plný univerzitního prostředí, rivality, emocí a oblíbeného motivu falešného randění, které se začne nečekaně komplikovat.

Romantické knihy často stojí na známých motivech. Náhodná setkání, přitažlivost, která přichází ve chvíli, kdy ji člověk nejméně čeká, nebo situace, které už jste mnohokrát viděli i na filmovém plátně.

České herní studio Lonely Troops se dlouhodobě specializuje na nenáročné, ale překvapivě chytlavé adventurní RPG tituly, které kombinují klasickou point and click hratelnost s prvky resource managementu.

Novinka Krásný, velkolepý život od autorky Emily Henry, známé například díky románu Povedená historka, vychází již 3. června u nakladatelství Red. Čtenáře čeká příběh kombinující romantiku, rivalitu a pátrání po pravdě ukryté za životem ženy, která kdysi fascinovala celý svět médií.

Malá Amélie je důkazem, že tradičním 2D animovaným filmům západní produkce už odzvonilo. Kreslené filmy nejsou v kurzu, alespoň co se mainstreamu týče. A vítězové těch nejprestižnějších ocenění to jen potvrzují.

Když roce 2012 skončilo kultovní anime Bleach bez toho, aby adaptovalo závěr mangy, mnozí fanoušci reagovali pobouřeně a hlasitě se dožadovali pokračování. Málokdo však čekal, že se ho dočkáme po více jak deseti letech od ukončení původní série v podobě Bleach: Thousand-Year Blood War (BLEACH 千年血戦篇, Burīchi: Sennen Kessen-hen).

Internet je fascinující místo, kde každý den vzniknou působivé příběhy a zase se ztratí v nemilosrdné smyčce algoritmu. Naštěstí někde mezi nekonečným scrollováním a komentáři vyplavou na povrch klenoty schopné podmanit si tisíce lidí jedinou emocí.
Existují hry, které vás ohromí rozpočtem. Existují hry, které vás zahltí obsahem. A pak existují hry jako Mixtape, které vás odzbrojí úplně jinak: tichou emocí, estetikou, hudbou nebo pocitem, že nehrajete jen videohru, ale prožíváte vzpomínku, kterou jste možná nikdy nezažili, a přesto vám připadá důvěrně známá.

Life is Strange je značka, která si od roku 2013 drží velmi silné postavení v rámci příběhových her. Už první díl tehdy ukázal, že i čistě narativní „choice-based“ titul může fungovat hlavně díky emocím, vztahům mezi postavami a rozhodnutím hráče, která mají skutečný dopad na vývoj děje.

Literární díla z červené knihovny nejsou zrovna mým šálkem kávy. Přestože k nim nechovám averzi, vyhýbám se jim, jak jen můžu. Sladké, nadějné a pozitivně naladěné příběhy o zamilovaných lidech s dobrým koncem na mě působí tak přehnaně idealisticky, až je pro mě těžké je brát vážně.

Svět randících simulátorů mě vždy lákal, ale zároveň byl často prezentován jako takový až herní poklesek pro divné lidi, kteří si nejsou schopni poradit s realitou.