Korektor, kterého občas políbí múza. Jeho specialitou jsou hry příliš staré, nudné, obskurní nebo bizarní na to, aby kohokoliv zajímaly. Je vášnivým lovcem achievementů a rád vše dohrává na 100 %. Zbožňuje české lokalizace, alespoň tedy ty povedené. Po nocích stále ještě oplakává Adobe Flash Player a svoje stařičké PSP.
Občas je docela škoda, že většina gamebooků vydávaných u nás patří do žánru fantasy. Nic proti Lone Wolfovi nebo Fighting Fantasy, ale nejrůznější díla sword and sorcery mají sklony postupně navzájem splývat.
Říká se, že být mrtvý je stejné jako být hloupý – vám osobně je to sice jedno, ale zato tím trpí všichni okolo. Uznejme však, že první případ je o něco závažnější, a dvojnásob, když vám zemře někdo blízký.
To, že se kolektivně bojíme smrti, není vůbec nic nového. Díky všemožnému pokroku nám ale stále přibývají možnosti, jak tento strach realizovat. Proto si i dnešní Zrnko temnoty, Program Nosferatu, vypůjčuje pro svůj horor téma technologie a spojuje ho s léty prověřeným nadpřirozenem.
I když už je trh s hardwarem plný zavedených firem, stále se nacházejí noví výrobci, kteří zkouší prorazit. V tuto chvíli se tak na náš trh dostává společnost White Shark, která nabízí celkem širokou škálu herního vybavení (a FYI také provozuje charitu pro reálné žraloky).
Že úspěšná kniha dostane jedno nebo dvě pokračování, to se děje docela často. Když se ale nějaká série dočká rovnou padesáti dílů, už je důvod k oslavě. Přesně to se stalo gamebookům Fighting Fantasy, a tak se autoři Steve Jackson s Ianem Livingstonem rozhodli oprášit svou prvotinu, Čaroděje z Ohňové hory.
Je to už devět let, co nám studio Brace Yourself Games předložilo svou prvotinu Crypt of The Necrodancer. Tato rogue-lite pixelová adventura se podobala klasickému tahovému RPG, akorát s jedním zásadním rozdílem – všechny akce jste museli načasovat podle rytmu hudby na pozadí.
Léto klepe na dveře, což je předzvěst nejen letních radovánek, ale také každoročního červnového Steam Next Festu. Vývojáři nám ještě před letními prázdninami nadělili stovky demoverzí.
Nedávno jsem v novinách našel celkem podnětnou úvahu. Podle ní zvolna trávíme čím dál více času na internetu, a přesto ve filmech/seriálech zas tak často nevidíte nikoho realisticky přilepeného k smartphonu.
Letos uplynulo sto let od smrti Franze Kafky, a tak lze na různé oslavné akce narazit poměrně často. Kromě množství přednášek, komentovaných prohlídek Prahy, letošního programu Světa knihy a dalších poct se příležitosti chopilo i studio Charles Games z Univerzity Karlovy.
Píše se rok 2083 a tentokrát podle všeho opice zdědily Zemi. Naši nejbližší biologičtí příbuzní shromažďují zdroje v ruinách měst, sdružují se do tlup a společně znovuobjevují starou technologii.
Coby student humanitního oboru jsem nedávno naletěl na tu okřídlenou frázi „Learn to code“ a zapsal si kurz programování v C. Po prvních deseti hodinách nekonečného psaní složených závorek to ale nevypadalo valně.
Už jsem se docela smířil s tím, že mezi hardcore plošinovkami zůstává dodnes nepřekonaný Super Meat Boy. Stejně se ale občas podívám, co je v této oblasti nového, a dvojnásob, když jde o počin z našich končin.
Když nám v roce 2017 studio Videocult přineslo svou hardcore metroidvanii Rain World, hráče přece jenom nadchla o něco více než kritiky. Dva velké updaty po vydání sice opravily zásadní chyby a rozšířily dostupný obsah, ale zdálo se, že tím práce na titulu končí.
Golden Dog přichází s dalším dílem Zrnek temnoty, ob měsíc vydávané edice hororového čtení. Série má zatím čtrnáct dílů a na dva z nich (V rozkvětu a Pomiluj smrt) se u nás můžete podívat blíže, ale dnešní recenzovaný počin Matthewa A.
