Mládí propařila ve společnosti her Diablo, Fallout a MMORPG Ragnarok Online. Na vysoké se prohloubila její láska k deskovkám. Přes fázi hraní pouze párty her a fillerů se dostala k hrám atmosférickým a odmítání čehokoliv, co jen vzdáleně připomínalo euro hru. Nakonec vzala na milost i ty a dnes je deskoherní „omnigamer“. Mezi její největší lásky patří Glorantha: The Gods War, Mars: Teraformace, série Evolution, 51st State, Studená válka a Milostný dopis.
Občas bych si přála být opět dítětem. Toulat se s kamarády, objevovat všechny drobné zajímavosti světa, do setmění být doma na večeři, kterou nemusím vařit, a vyspat se v posteli, kterou nemusím povlékat.
Také byste se rádi stali šíleným vědcem a vytvářeli roztodivné příšerky? Já dlouhé roky vědcem byla, bohužel jsem se však k tvoření příšerek nedostala. Zřejmě to bude tím, že nejsem šílená.
Hraní s nejmenšími dětmi je velký oříšek. Ať chceme a snažíme se sebevíc, nedokáží ještě pojmout pravidla, která se nedají vysvětlit za několik vteřin v průběhu hraní.
Jedním z mých nejoblíbenějších mechanismů v deskových hrách je „já rozdělím, ty vybereš“ (z anglického „I split/cut, you choose“). Díky němu totiž hry poskytují velké množství interakce bez škození a zároveň dokáží pořádně potrápit mozkové závity.
Komplexní hry se spoustou komponent jsou sice skvělé, občas ale máte čas, prostor, náladu, nebo herní partu na něco rychlého, malého a zábavného. Těmto hrám se často říká fillery, a pro řadu lidí jde o pojem téměř pejorativní.
Zřejmě není moc fanoušků fantasy, kteří by neznali Brandona Sandersona, fenomenálního spisovatele, který zřejmě nikdy nespí. A podle množství knih, které neustále chrlí, ani nejí, nekoupe se a nechodí na procházky.
Mezi Olšovým hájem a Borovicovým pahorkem se rozprostírá Vřesový palouček. Na něm, schovaná před zraky okolí, žije Šedivá můrka. Jednou za čas si za ní přiletí hrát kamarádi Sýček a Netopýr a Šedivá můrka jim ukáže všechny listy, které k ní navál vítr.
Umění je nesporně důležitou součástí lidského života. A ví to i tvůrci deskových her. Od aukční Modern Art od slovutného Reinera Knizii a bezmála dvacítky různých vydavatelství přes rodinné hry Museum: Pictura (v češtině od Blackfire) a Art Gallery (vydal Piatnik) až po nadmíru komplexní lacerdovku The Gallerist.
Ačkoliv mi hodně záleží na tom, aby moje hry byly vizuálně krásné, nejsem příliš umělecky založený člověk. Zkrátka plebejec. O klasickém umění toho moc nevím a mnohá oslavovaná díla se mi ani nelíbí.
Čeští autoři se již dávno etablovali coby smělí konkurenti zahraniční žánrové produkce. O těch slovenských toho bohužel většina z nás příliš neví. Tedy s výjimkou Juraje Červenáka, jehož fanouškovská základna je u nás velice silná.
V deskové hře Neznámá planeta si můžete splnit sen nejednoho z nás a být to právě vy, kdo se vydá do vesmíru kolonizovat novou planetu. Na té naší už totiž není dostatek zdrojů a pro budoucnost lidské rasy je potřeba se přesunout.
Mighty Boys je mladé komiksové nakladatelství, jejichž vydavatelský kodex mi více než sedne. Vydávají totiž pouze tituly ukončené, vždy v jednom kompletu a jen díla, která kladou velký důraz na příběh.
