Nakladatelství Epocha je české vydavatelství knih primárně zaměřené na literaturu faktu, historii, sci-fi a fantasy se sídlem v Praze.
Lidská tělesná schránka nenabídne nic moc zajímavého. Tato slova ve zkratce uváděla mou recenzi prvního dílu české knižní série Legie a já se při jejich psaní cítila jako prorok neochvějně kázající pravdu a nic než pravdu.
Postavte se před zrcadlo a sami sebe si dobře prohlédněte. Máte tu čest vidět živý exemplář člověka moudrého, latinsky homo sapiens. Věnujte, prosím, pozornost detailům.
Jsou antologie, u nichž si člověk říká, že nejsou potřeba, ale také ty, které vlastně potřebujete, aniž byste o tom věděli. Právě o té druhé mluvím, Proměny Kafkovy Prahy bylo totiž něco, co jsem už dlouhé roky chtěl číst poté, co jsem skončil rozpolcený po dočtení Procesu.
Když každý rok píšu Ježíškovi pod stromeček přání k Vánocům, zjistil jsem, že čím jsem starší, tím více se má přání transformují do podoby seznamu knih, jež by mi mohl pod stromeček dovézt.
Už desetiletí přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby se střetli Sparťané s Jedi. Vím, že jsou určité herní simulátory, jež mi toto porovnání umožní, ale jak se říká, některá tajemství je lepší nechat skrytá.
Občas se nemůžu dočkat, co jedno z mých oblíbených nakladatelství, v tomto případě Epocha, přinese jako další knihu. Nyní mi do předprodeje jdou dvě, přičemž jedna je antologie fantastických příběhů a povídek ke 100. výročí úmrtí legendárního Franze Kafky, o němž stejně budou všichni tvrdit, že byl z Mnichova, a druhá je beletristická mozaika v deníkové formě o legendárním
Přátelé, tři měsíce zpět se česká armáda žebráků vydala za hranice Sluneční soustavy dobývat nový svět. Planetu tak nebezpečnou, že bez pořádného kvéru si ani pomalu nedojdete na záchod.
Budu k vám už od začátku maximálně upřímný. Trvalo mi dlouhá léta, než jsem dal české fantastice šanci. Nebudu říkat, u jakých děl jsem se tak hrozně spálil, že mi ji na dlouhé roky znechutila, ale bohužel, některá zklamání prostě jen tak nepřebolí.
Není tomu tak dávno, co jsem se zamilovala. Bohužel má platonická láska nikdy nebude opětována, protože Samuel Drops je spíše na čarodějky nebo prsaté barmanky. Nu, což už.
Nakladatelství Epocha mě svými počiny nikdy nepřestává překvapovat. Edice Jiné světy, jejíž další část budeme dnes recenzovat, jsme už rozjeli titulem Vypůjčený čas od Zuzany Strachotové, a ten naši redaktorku neuvěřitelně nadchnul.
Kde jinde na jednom místě potkat své oblíbené filmové hvězdy, zahrát si skvělé videohry na vymakaných strojích, vyfotit se ve společnosti sličných dam v kostýmu a vyprázdnit veškerý obsah peněženky spořený několik týdnů?
Nakladatelství Epocha letos připravuje nejedno překvapení. Jedno z těch nejzajímavějších je ale sci-fi počin Strážci osudu od L. B. Arling. Strážci osudu budou už pátou knihou do edice Jiné světy (Vypůjčený čas, Přístav u řeky, Azhareida, Studené světlo hvězd) a rozšíří tak tuto velice zajímavou sérii.
Kouzelné světy v knihách nás fascinují už od mladého věku. Kdo by neznal známý vesmír Harryho Pottera nebo Tolkienovu Středozemi. Některé reality v sobě ukrývají magický náboj, jiné technologickou nadčasovost a létání do kosmu.
Nikdo s jistotou nemůže tvrdit, jak bude náš svět vypadat za sto, tři sta, pět set či klidně za tisíc let. Zda si nás umělá inteligence skutečně jednou podrobí, nebo se lidé navzájem vyhubí v jaderné válce, je pouze ve hvězdách.
