Karetní hry se hrají s použitím hracích karet. Může se jednat o fyzickou karetní hru (Prší, Uno) nebo také o digitální (Hearthstone, Solitaire).
Konec výmluv, že někdo nemá čas si zahrát deskovou hru, a konec listování několikastránkovou brožurou s pravidly. Jestli chytré hlavičky z dílny Exploding Kittens něco skutečně umí, je to produkce svižných karetních her na rozproudění zábavy, ať už se nacházíte kdekoliv a s kýmkoliv.
Necromantic, vyvinutý společností Blinkmoon Games, přináší svěží pohled na žánr rogue-lite, který uchvátí hráče svou jedinečnou směsí temné fantasy a strategického deckbuildingu.
Les je magické místo. Plné mihotajících se světel, šumění listů a nikdy neustávajícího hemžení menších i větších živočichů. Obzvlášť kouzelné jsou takové ty typické smíšené lesy našeho podnebí.
Také jste jako děti s rodiči a prarodiči hrávali karty? Žolíky, kanastu, sedmu nebo černého Petra? A později na stolních počítačích solitaire a srdce? Bez nadsázky bych řekla, že alespoň jednu z her, které jsem právě vyjmenovala, hrál naprosto každý.
Ačkoliv zbožňuji strávit celý den u epické partie Twilight Imperium 4, mám i velmi vřelý vztah k malým a chytrým karetním hrám. Takové ty, které díky jednoduchým pravidlům a krátké herní době můžu vytáhnout s kýmkoliv včetně svojí babičky a zároveň mi dají dost prostoru pro nějaké taktické uvažování.
Britské ostrovy jsou díky svému specifickému počasí místem plným magické atmosféry. Silné bouřky, všudypřítomná mlha a izolace od zbytku Evropy, to vše jim dodává punc tajemství.
Ačkoliv únikové deskové hry jsou mezi hráči stále populárnější, není jich na trhu příliš, které by se daly hrát i s dětmi. Vyčnívají mezi nimi tituly Unlock Kids od studia Space Cowboys, těch jsme se ovšem česky dosud nedočkali.
Enginebuildingové hry jsou, zcela subjektivně, tím nejlepším ze všech žánrů deskovek. Takové ty tituly, v nichž začínáte s málem a nic si nemůžete dovolit, a postupně si před sebou vybudujete impérium z karet.
Máte rádi rozšíření ke svým oblíbeným hrám? Nebo vás nezajímají, protože základní hra je obvykle zcela perfektní tak, jak je? Já rozšíření zbožňuji, obzvlášť taková, která do základní hry přidávají jen o něco více variability.
Od počátku věků naši předci upínali své zraky na oblohu. Zářícímu Slunci připisovali podobu Boha a na noční obloze, mohli spatřit Měsíc a hvězdy. Možná právě proto, že život přišel z vesmíru, to lidstvo vždy táhlo pomyslně k němu, k počátku existence „zpět“.
Jako malí jsme si hráli na kovboje a indiány, na policisty a zloděje, na princezny a chrabré rytíře. Čím je člověk starší, tím více postupně přichází o ideály a zapomíná snít.
Závodníci jsou seřazeni na startovní čáře. V krvi cítí směs vzrušení a nervozity. Ve vzduchu je pach benzínu, motorového oleje a potu. Za okamžik to vypukne.
Spící bohové jsou epickou deskovou hrou. Dle uživatelů serveru Zatrolené hry a jejich ankety Trolí palec jde dokonce o nejlepší kooperativní titul loňského roku.
Ve světě deskových her, stejně jako v ostatních odvětvích zábavního průmyslu, je poměrně časté, že autoři předělají nějaký slavný titul. S výjimkou druhých edicí se však jen velmi zřídka stane předělávka populárnější než její předchůdce.
