Ve světě přeplněném opulentními AAA tituly a komplexními RPG hrami, které lákají na desítky hodin obsahu a stovky vzájemně propojených systémů, se čas od času objeví skutečný drahokam.
Na scéně se objevuje titul, který dokáže propojit intenzitu brutálního first-person slasheru s hlubokou atmosférou temné fantasy. Také vám navíc přidá roguelike prvky, které lákají k neustálému opakování běhů a hledání dokonalé kombinace výzbroje a schopností.
Steam o víkendu ovládl naprosto nečekaný hit, který si bere na paškál slavnou ruskou střílečku. Parodie s názvem Escape From Duckov konečně odpovídá na otázku, kterou si hráči kladli desetiletí.
Ve světě herního designu je fráze “co kdyby”, údajně svatým grálem i minovým polem. Co kdybychom zkřížili střílečku s RPG? Co kdybychom spojili karetní hru s deskovou? Tyto experimenty mohou vést ke zrození zcela nových žánrů, ale stejně tak mohou skončit jako nesourodý chaos, kde se jednotlivé části navzájem přebíjejí.
Když se střetnou dva z nejvíce excentrických a vizionářských tvůrců videoherního průmyslu – Góiči „SUDA51“ Suda (známý za No More Heroes a Killer7) a Hidetaka „SWERY“ Suehiro (autor Deadly Premonition a The Good Life) – je výsledek zaručeně nekonvenční, surrealistický a naprosto nezapomenutelný.
Pokud jste na střední škole zažili lekce psaní všemi deseti prsty, můžete se zaradovat; konečně tuto schopnost budete moci využít i při hraní! Na rozdíl od běžných her, kde na nepřátele útočíte jedním až dvěma tlačítky, po vás Overtype bude vyžadovat využití celé abecedy.
Víte, já už jsem tak hrozně přežraný roguelike survivalů, protože většina z nich je zapomenutelná a zmizí dřív, než řeknete „bullet hell“. A pak je tu Wings of Seduction, hra, která na to jde chytře.
Milovníci temných a atmosférických her se tento týden mohou těšit na ochutnávku chystaného titulu The House of Hamelin, který dorazí v rámci festivalu Steam Next Fest. Za tímto hororovým deckbuilderem stojí studio Wither Studios, ale především jej režíruje tvůrce populární temné adventury Sally Face.
Dlouho očekávané pokračování roguelike hitu od studia Supergiant Games se po svém plném vydání ze dne 25. září stalo okamžitým a masivním hitem. Hades 2 nejenže sbírá fantastická hodnocení od kritiků (a mého srdíčka), ale především drtí rekordy svého předchůdce v počtu hráčů.
Pamatujete si to kouzlo? To tiché soustředění, když jste s přáteli seděli nad rozloženou mapou, v ruce svírali hrst kostek a v hlavě spřádali osud svého vlastního hrdiny? Ten pocit absolutní svobody a napětí, který dokázaly nabídnout jen stolní hry na hrdiny, jako je třeba Dračí doupě?
Brambory mají bubáka, to ví každý. Nicméně každý zná ten pocit, když se jen na chvíli posadíte ke hře s tím, že si dáte jedno rychlé kolo. O tři hodiny později, s očima přilepenýma na obrazovku, si slibujete, že tohle je už opravdu to poslední.
Žánr roguelike ušel za poslední dekádu obrovský kus cesty. Z jednoduchých dungeon crawlerů se staly komplexní eposy s hodinovými průchody, košatými příběhy a propracovaným průzkumem. Někdy se ale v tom všem shonu a přemíře obsahu ztratí ta nejčistší esence, radost z akce.
