Sci-fi je žánr, kde se vyskytují dosud neobjevené technologie či formy života. Většinou se děj odehrává ve vesmíru, budoucnosti či v alternativní dimenzi.
Série Predátor v posledních letech zažívá renesanci. Po nedávných poměrně úspěšných filmových adaptacích se maskovaní mimozemšťané vrací do hledáčků diváků, především těch komiksových.
Jako někdo, kdo vyrůstal na seriálech jako Battlestar Galactica nebo Firefly a ve hrách vždy hledal ten pocit sounáležitosti posádky uprostřed nekonečné prázdnoty, jsem Jump Space sledoval s dravým očekáváním.
Když jsem recenzoval první díl, tedy knihu Carlova postapokalyptická show, rozplýval jsem se nad naprosto šíleným mixem absurdního humoru a chlápka, který zachraňuje zbytky lidstva jen v trenýrkách a kožené bundě, za asistence mluvící kočky.
Opravdu v poslední době zažívám až neuspokojitelnou touhu po žánru science-fiction a dystopii. Čím víc techniky, laserů, prakticky nesestrojitelných mašin – tím lépe. A tak los padl i na knihu tohoto žánru, jež kromě jiného slibovala také romantiku.
Když se mi do rukou dostalo pokračování od české autorky Zuzany Strachotové s názvem Devět nocí, věděla jsem, že budu muset přehodnotit priority. Už to nebyla klasická rutina práce – zábava – večerní čtení.
Skibidi Toilet je internetový fenomén, jaký dosud neměl obdoby. Krátká videa s hlavou vylézající ze záchodu před pár lety kompletně zahltily sociální sítě, jejichž někteří mladší uživatelé si dodnes příležitostně zpívají písničku Skibidi Bop Dom Dom Yes Yes (která původně se Skibidi Toilet ani neměla nic společného).
Řezničina se s vědecko-fantastickými romány skvěle doplňuje, obzvláště, když vám kromě techniky a nanobotických částí servírují i pořádnou apokalypsu. Pro přežití se musí bojovat všemi dostupnými prostředky a na tuhle jízdu je potřeba se znovu pevně připoutat (a raději předem i náležitě vyprázdnit, jinak za následky neručíme).
Science fiction se vyhýbám, jak jen můžu. Příběhy o vzdálené budoucnosti, létajících strojích, plazmatických zbraních či technických vymoženostech zachraňujících nebo ohrožujících svět jsou pro mě španělskou vesnicí.
Kapela Crass v sedmdesátých letech vypustila do světa skladbu s legendárním názvem Punk Is Dead. O tom, jestli je mrtvý hudební punk, bychom mohli polemizovat, ovšem jedno je jisté; literárním „punkovým“ žánrům se daří skvěle.
Osmdesátková hororová estetika má své nezaměnitelné a specifické kouzlo, které se jen těžko napodobuje. Když se navíc spojí se jménem legendárního režiséra a skladatele Johna Carpentera, očekávání automaticky vystřelí do nebeských výšin.
Vydavatelství Delicious Games (stojící za hity jako Praga Caput Regni či Evakuace) odhalilo svůj nový projekt s názvem Chronocritters. Tentokrát nás čeká komplexní euro, kterému dominují roztomilí zvířecí cestovatelé časem.
Studio Haunting Humans konečně oznámilo pevné datum vydání první epizody svého připravovaného sci-fi psychologického hororu Who Are You!?. Původně měl tento titul dorazit už minulý rok, ale vývojáři si nakonec dali více času, aby projekt doladili.
