Jsou hry, které na vás ze všech stran křičí výbušnou energií. A pak jsou hry, které tiše šeptají líbezná slova… někdy ani to ne. Osobně patřím mezi hráče, kteří si rádi sednou k titulu, jenž místo hlasité akce nabídne tichý meditativní zážitek.
Pokud se, drazí čtenáři, počítáte již mezi veterány pamatující dobu 2,5D enginů, které nám svého času servírovaly jednu akční laskominu za druhou, či jste alespoň fanoušky retra jako řemen, nyní byste měli zbystřit.
Někdy stačí jediné mrknutí, aby se svět proměnil k nepoznání. To, co bylo známé a bezpečné, se ve vteřině ztrácí v mlze nejistoty a člověk se ocitá na prahu mezi tím, čím byl, a tím, kým se má teprve stát.
V rámci čerstvé várky komiksových novinek uvedlo na trh české nakladatelství Crew i zajímavou detektivní lahůdku. Vraždy v Dekagonu představují novou variantu dobře známé příběhové struktury, ale úspěch, který si vysloužily u čtenářů v zahraničí, ukazuje na to, že se jedná o zatraceně povedenou adaptaci.
V temnotách se odjakživa skrývají nestvůry, ale ty nejděsivější nevychází z pekla, rodí se z naší vlastní fantazie. Některé duše nejsou určeny ke spáse. Místo toho je čeká znovuzrození v náručí něčeho, co se běžným smrtelníkům zdá být děsivé… nebo vzrušující.
Stygian: Outer Gods je hororové RPG od vývojářů z Misterial Games ve spolupráci s vydavately z Fulqrum Publishing. Společně staví příběh na základech svého předchůdce Stygian: Reign of the Old Ones od Cultic Games.
Na podzim loňského roku se fanoušci populární mangy dočkali anime adaptace nesoucí jméno Dandadan. Ta překvapila svojí velmi pestrou paletou barev, hromadou sympatických postav, a hlavně bláznivostí.
V éře PlayStationu 2 patřila série Onimusha k nejznámějším značkám od Capcomu. S příchodem sedmé generace konzolí se však po ní téměř slehla zem. Až na sklonku minulého roku bylo ohlášeno zbrusu nové pokračování Onimusha: Way of the Sword, na které si ještě budeme muset mnoho měsíců počkat.
Série Kladivo na čaroděje prošla dlouhou cestou. Od rychlých akčních příběhů přes experimenty s atmosférou až po těžkopádnější části, které chvílemi ztrácely dech. Na řadu tentokrát přichází jedenáctý díl s podtitulem Bůh strachu, čímž se pravděpodobně dostáváme na samotný vrchol.
Vždycky, když slyším slovo Metro, dojímám se. Nádherná hra, která baví od začátku do konce. Když jsem zjistil nedávno, že studio Reburn, jež má na starosti vývoj počinu La Quimera, je složeno z bývalých vývojářů právě Metra, mé nadšení eskalovalo do neuvěřitelných výšin.
Je neuvěřitelné, když se člověk podívá zpět do své historie a najednou si uvědomí, jak starý ve skutečnosti už je. Většinou se takovým indikátorům snažím vyhýbat, ale ne vždycky to jde.
Ne každá láska je něžná. Ne každá posedlost končí varováním. A ne každá kniha se vás rozhodne vzrušit právě tím, co vás děsí. Jako by se vám kolem krku omotávalo hedvábné lano, jemné a podmanivé, ale přece pevně utažené, abyste nemohli utéct.
