Bible a videohry – dva světy, které nemají nic společného. Vždyť pokud jste hráčem či hráčkou videoher, pravděpodobně jste se již setkali s občasným přehlížením a někdy až odporem ze strany nábožensky založených lidí (křesťanů), kteří nezřídka hlasitě varují, že videohry jsou dílo satana, propagují násilí a urážejí Boha.
Závěrečné díly nikdo nemá moc rád, a to ze dvou důvodů. Jedním z nich je, že jsou zklamáním, které dokáže podkopat význam toho, co vybudovaly. Tím druhým a zároveň nejčastějším, je ten, že jsou továrnou na emoce.
Pikachu, Bulbasaur, Squirtle a Charmander. To jsou jména, která slyšela dost možná i vaše babička. Co ale takový Lapras, Tentacruel a Victreebel? Ty už vyžadují někoho, kdo se v Pokémonech poměrně hodně vyzná.
Pokud existuje filmový žánr, který mě od dětství baví nejvíc, je to horor. Nedokážu úplně vysvětlit proč, ale z nějakého pro mě těžko pojmenovatelného důvodu je mi nejbližší. Jakmile se tedy mezi novinkami Albatros Media objevila Encyklopedie hororového filmu, musel jsem po ní sáhnout.
Fenomén gramofonových desek je tu s námi přes sto let. Naši rodiče a prarodiče, kteří na tomto revolučním vynálezu vyrůstali, na něj stále vzpomínají s láskou. Pro nás mladší jsou takřka neznámým pozůstatkem z doby kamenné, známe je pouze jako sběratelské kousky z antikvariátů nebo rekvizity dobových filmů.
Hledání min není nutné představovat. Co by se vůbec dalo říct o hře, jejíž hlavním cílem je hledání min? Na první pohled je její princip prostý, ale zdání klame. Tento herní klenot, zdobící plochy starších operačních systémů Windows, oponoval mnoha hráčům a jejich logickému uvažování.
Videohry jsou nepochybně virtuální zábavou, které se věnujeme snad každý den. Neměly to ale vždy jednoduché. Tato kdysi hanlivě označovaná „kultura kriplů“ byla v dávných dobách silně kritizována pro podporu násilí a rozvoj psychických problémů u mladých lidí.
Devadesátá léta nabízela obrovské množství herních titulů. Ať už se jedná o akční hry, které formovaly žánr FPS, nebo point & click adventury nabízející dobrodružné a humorné příběhy.
Jednou z mnoha funkcí filmového dokumentu bývá i šokovat. Postavit diváka před jistou skutečnost a konfrontovat jeho představy s realitou. Mnohdy to bývá nekomfortní a zarážející zážitek, ovšem ve své podstatě užitečný.
Herní série Europa Universalis je tady s námi už dlouho. Díky švédským vývojářům z Paradox Development Studio jsme si mohli první díl zahrát už v roce 2001. Jedná se o převedení stejnojmenné deskové hry od Francouze Philippe Thibaulta.
Videohry nás provázejí odmalička. Ti mladší je znají teprve několik let, zatímco starší generace už pár desetiletí. Přesto nás však spojuje jedna věc, a to láska k videohrám. Na tuto lásku zavzpomíná také knižní novinka Herní revoluce: Historie videoher od roku 1958 do současnosti od nakladatelství Slovart.
Po vašem sousedství se potuluje banda zlodějů. Nemusíte se ale bát, nekradou žádné cennosti. Jsou to příšerky z Příšerkova a jediné, po čem touží, jsou… sušenky! Vydáte se proto do Příšerkova za nimi a dozvíte se, že pokud vyřešíte šest rébusů, které vám příšerky předloží, dostanete dózy se sušenkami zpět.
