Mládí propařila ve společnosti her Diablo, Fallout a MMORPG Ragnarok Online. Na vysoké se prohloubila její láska k deskovkám. Přes fázi hraní pouze párty her a fillerů se dostala k hrám atmosférickým a odmítání čehokoliv, co jen vzdáleně připomínalo euro hru. Nakonec vzala na milost i ty a dnes je deskoherní „omnigamer“. Mezi její největší lásky patří Glorantha: The Gods War, Mars: Teraformace, série Evolution, 51st State, Studená válka a Milostný dopis.
Máte rádi únikové hry? Já je zbožňuji a v mém rodném Brně jsem v době předcovidové obešla všechny. S většími i menšími úspěchy a s větším i menším nadšením po odehrání.
Žijeme ve zlatém věku deskových her. To je na jednu stranu skvělá zpráva, protože je z čeho si vybírat, a každý si může najít ty svoje perfektní hry. Ale hraní deskových her je občas velmi náročný koníček.
Kdo z nás by někdy nesnil o tom, že se vydá ke hvězdám? Putovat do vesmíru, do míst neprobádaných, nových a tolik vzdálených všem všedním problémům. Na hvězdy lidé hleděli s bázní, pokorou a touhou již v pravěku.
Já a postřehové deskovky máme notně rozporuplný vztah. Nalijte do mě dvě nebo tři kávy a najdu všechno. Málo spánku, špatný den nebo přítomnost rušivých podnětů však obvykle vedou jen k velké frustraci a neschopnosti uvidět medvěda o velikosti poloviny herního plánu.
Listopad je měsícem notně pochmurným. Příroda usíná na dlouhé zimní měsíce, slaví se Dušičky a Halloween a pomalu, ale jistě, začíná sílit nervozita z blížících se Vánoc. A perfektním (nejen) vánočním dárkem jsou nejen deskové hry.
Občas bych si přála být opět dítětem. Toulat se s kamarády, objevovat všechny drobné zajímavosti světa, do setmění být doma na večeři, kterou nemusím vařit, a vyspat se v posteli, kterou nemusím povlékat.
Také byste se rádi stali šíleným vědcem a vytvářeli roztodivné příšerky? Já dlouhé roky vědcem byla, bohužel jsem se však k tvoření příšerek nedostala. Zřejmě to bude tím, že nejsem šílená.
Hraní s nejmenšími dětmi je velký oříšek. Ať chceme a snažíme se sebevíc, nedokáží ještě pojmout pravidla, která se nedají vysvětlit za několik vteřin v průběhu hraní.
Jedním z mých nejoblíbenějších mechanismů v deskových hrách je „já rozdělím, ty vybereš“ (z anglického „I split/cut, you choose“). Díky němu totiž hry poskytují velké množství interakce bez škození a zároveň dokáží pořádně potrápit mozkové závity.
Komplexní hry se spoustou komponent jsou sice skvělé, občas ale máte čas, prostor, náladu, nebo herní partu na něco rychlého, malého a zábavného. Těmto hrám se často říká fillery, a pro řadu lidí jde o pojem téměř pejorativní.
Zřejmě není moc fanoušků fantasy, kteří by neznali Brandona Sandersona, fenomenálního spisovatele, který zřejmě nikdy nespí. A podle množství knih, které neustále chrlí, ani nejí, nekoupe se a nechodí na procházky.
Mezi Olšovým hájem a Borovicovým pahorkem se rozprostírá Vřesový palouček. Na něm, schovaná před zraky okolí, žije Šedivá můrka. Jednou za čas si za ní přiletí hrát kamarádi Sýček a Netopýr a Šedivá můrka jim ukáže všechny listy, které k ní navál vítr.
